Bivak na Jelení hoře

Je páteční odpoledne 27.1.2012. Původní plán je zúčastnit se nočního survival pochodu z Božího Daru do Karlových Varů, tedy slušný adrenalin. Můj pražský parťák ale nestíhá a podmínkou startu je dvojice. Věci jsou naházené kolem batohu, chuť na dobrodružství veliká, tak tedy házím všechno do auta a stejně vyrážím na hory, něco vymyslím i sám. Co takhle Jelení hora? Pořád se na ní chystám, tak proč ne v zimě na sněžnicích? A co tam rovnou přespat?! Už jsou čtyři, za chvíli bude tma... no a?! A plán je na světě. 

U hráze přehrady zastavuji auto, vyhazuji veškeré vybavení a vyrážím. Za hrází už se nedá sněhem jít a je čas nasadit sněžnice. Neplánoval jsem žádný pochod po neznámém místě, nevzal jsem si tedy navigaci. Snad tam trefím i tak. Řeknu Vám, byl to trochu oříšek. Hora je totiž až do poslední chvíle skrytá za stromy, nedá se tedy navigovat ani vizuálně. Ještě, že mám výborný orientační smysl. Pomalu se stmívá, teď půjde o čas. Proto raději posílám Hance souřadnice a ověřuji si svou pozici. Jdu správně. V 18:15 stojím u vrcholového kříže. Už je tma. Hodinky nechávám celou dobu na hůlce, abych nemátl teploměr vlastní teplotou a ten teď ukazuje -6°C.

Čelovku mám někde v batohu, ale oči se mi za pochodu přizpůsobily tmě natolik, že mi stačí odraz sněhu všude kolem. Hledám chráněné místo poblíž vrcholu a hloubím zde pohodlnou noru pro svůj bivak. Rozkládám žďárák, dávám do něj karimatku s hliníkovým povlakem a na ní samonafukovačku. To bude pro izolaci chladu od země stačit. Teď rychle vybalit spacák, schovat ho do pytle, nechat si venku jen vařič, jídlo a všechno ostatní narvat do žďáráku za hlavu. Přituhuje a je to znát, i pár minut bez rukavic znamená strašné mrznutí prstů. K večeři bude horká polévka, ta zahřeje nejvíc. Jetboil si každý chválí kvůli rychlosti vaření. Já rozpouštím sníh a v tomhle mrazu se o žádný zázrak v rychlosti nekoná. Je krátce po dvacáté hodině, když dovečeřím a přichází to nejhorší - převlékání.

Do spacáku lezu jen ve spodní vrstvě termoprádla, na nohy přicházejí péřové papuče od Pepíka Rakoncajovic, rukavice si raději nechám a na hlavu přijde kukla. Izoluje vzduch, ne oblečení a asi 60% tělesného tepla uniká hlavou, to ví asi každý. Spí se mi jako v bavlnce. V noci se probouzím asi jen dvakrát. Jednou vylézám hlavou ze žďáráku a pozoruji okolí. Fouká vítr a ten žene studenou mlhu nad mou jamkou ve sněhu. Tam venku bych teď byl opravdu nerad.

Ráno před sedmou vstávám. Teploměr ukazuje -8°C. Slunce chvilku slibuje skvělý východ, ze kterého je nakonec jen pár minut růžové oblohy a pak už nic. Vrchol Jelení hory je ale i tak nad okolní mlhou a tak si ráno užívám. Po osmé ráno jsem zabalený a jdu zpátky, pěkně po své stopě. Před devátou už opět házím věci do kufru auta a vyrážím do údolí. Jsem spokojený, adrenalinový duch dostal svou dávku. 

 Chtěli byste něco podobného absolvovat? Zkuste mi napsat a něco vymyslíme, nebo se nechte inspirovat a zkuste to také. Pro představu, co je na takové zimní bivakování třeba pro Vás mám následující řádky s vybavením, které v takovém případě používám já.
Použité vybavení:
 - sněžnice INOOK OX1
 - bivakovací pytel Sir Joseph K2
 - spací pytel JUREK Polar PL1
 - termoprádlo Craft PRO ZERO Extreme
 - kalhoty Humi SHIELD Sympatex Professional
 - bunda Humi KALMAR Sympatex Professional HigH2Out
 - boty La Sportiva Trango Alp GTX
 - lavinová lopata PIEPS Pro
 - péřové papuče Sir Joseph
 - rukavice Marmot Chute Glove GTX 
 - na několikadenní pochod stačí střední batoh. Můj nejoblíbenější je Deuter Guide 35+.
 - vařič je výhodný menší, lehký. Nejraději mám právě Jetboil Flash.
 - čelovku doporučuji raději se skrytým zásobníkem. Já využívám Coleman Exponent.