Afghánistán

Podívejte se na jedno z nejúžasnějších a nejpůsobivějších krátkých dokumentárních videí z Afghánistánu.

Veselé Vánoce a šťastný nový rok 2012!

Africké náramky

Protože mám slabost pro všechno africké a při každé návštěvě JAR se nemohu vynadívat na všechny ty malé tržnice plné ozdůbek, nad kterými desítky lidí musí trávit celé noci, rozhodl jsem se vytvořit nabídku afrických náramků a podobných výrobků i na těchto stránkách. Hlavním znakem afrických náramků je jednoduchost a protože se správně říká, že v jednoduchosti je krása, budou se snad náramky, přívěsky a náušnice líbit i Vám. Tady je malá ochutnávka a brzy se můžete těšit na novou součást těchto stránek s širokou nabídkou podobných výrobků, mezi které časem přibudou originální sošky a ručně vyráběné dřevěné výrobky z černého kontinentu. 

Pohorach.com pomáhá potřebným i dělá radost

 Plesová sezóna 2011/2012 je v plném proudu. Protože jsem byl osloven hned několika maturitními ročníky různých škol v okolí s požadavkem na sponzorský dar, rozhodl jsem se obohatit nabídku tombol a věnovat několik slevových kupónů na víkendové cesty do Alp. Za nejschůdnější a nejzajímavější variantu slevového kupónu byla vybrána možnost 50% slevy na jakoukoli víkendovou cestu dle nabídky pro dvě osoby.

A protože s plesovou sezónou je tu i čas Vánoc, tak jsem se rozhodl v podobném duchu udělat radost i na jiném kontinentu a jako každý rok jsem zakoupil několik potřebných věcí u organizace Člověk v tísni. To ostatně může udělat i každý z Vás na www.skutecnydarek.cz a pomoci tak dobré věci. Každý z nás utratí ročně stovky, tisíce či dokonce desetitisíce za zbytečnosti, tak proč nevěnovat pár korun na něco užitečného? 

Nová stránka

Na stránkách se objevila nová záložka. V ní se budete moci podívat na jednotlivé cesty očima účastníků, jejichž názory mi pomalu ale jistě přibývají a budete si tak moci udělat obrázek o cestě samotné. Věřím, že tato zpětná vazba pomůže oběma stranám, tedy jak Vám s rozhodnutím o účasti či neúčasti na společné cestě a mě pak s organizováním, zlepšeními apod. 

Jsme zpět

Expedice Afrika 2011 proběhla v naprostém pořádku a její účastníci se včera (1.12.2011) plni dojmů a zážitků z černého kontinentu vrátili domů. Už se pracuje na fotografiích a také na povídání o celé cestě a myslím, že je na co se těšit!

Rok 2012 se blíží

Za několik dní odstartuje letadlo společnosti Emirates z dráhy ruzyňského letiště a s ním odstartuje i poslední velká expedice letošního roku - Afrika 2011. Protože času není nazbyt a příprava takové expedice trvá spoustu času, je na čase vyhlásit plány na příští rok. Kromě klasických víkendových cest do Alp za ferratami, túrami, cyklistikou a poznáním, se v příštím roce uskuteční hned několik "expedic". V červenci nebo srpnu plánujeme první cestu na zimní Nový Zéland. K vidění budou zasněžené vrcholky Jižních Alp, střediska jako např. Queenstown budou plná lyžařů a atmosféra bude připomínat zimní Alpy v Evropě. K tomu všemu oceán, ledovce, horská jezera a všechny krásy, které NZ nabízí. Konec roku pak bude bohatší. Chystá se totiž další africká cesta, tedy expedice Afrika 2012, do které se mají šanci přihlásit všichni, pro které byl letošní termín moc rychlý. Tím ale nabídka nekončí. Kdo nemá rád sníh, ten určitě uvítá možnost navštívit Nový Zéland na přelomu jara a léta, tedy na konci roku 2012! To by byly stěžejní body programu na příští rok. Jako třešinku na dortu chystáme jednu klasickou trekařinu a ta se nemůže uskutečnit nikde jinde, než v blízkosti nejvyšších hor světa... o tom ale zase až příště.

Krušné hory

Za horami většinou vyrážím do zahraničí. Hned "za domem" ale mám také hory - totiž Krušné hory. Jejich vrcholky jsou proti všem ostatním horám v Evropě spíš takovou zvlněnou rovinou, ale v období, jaké je nyní, tedy v mlze a inverzi, jsou i ty naše nízké Krušné hory dobrým útočištěm pro setkání se slunečními paprsky. Celé Krušné hory jsme před několika lety s přáteli prošli od začátku do konce na etapy rozdělené do několika let. Znám tu tedy spoustu zajímavých míst, míst k táboření apod. Z nedělního útěku za sluncem také přináším pár snímků. V současné době jsou již sesumírované plány na zimní přechod části Krušných hor se vším, co s tím souvisí, tedy se spaním ve sněhu, nácvikem různých jistících technik při pochodu ve firnu a na sněhových svazích,  nácvik chůze po pomyslném ledovci, přežití v nouzových podmínkách apod. Tedy technik, které je dobré ovládat před vstupem do těch vysokých  zimních hor. Máte se na co těšit! 

  

Afrika se blíží, strach z malárie roste :)

Za čtrnáct dní se naše malá skupinka vydá za expedicí Afrika 2011 do JAR. Vybavení se dává dohromady a ladí se poslední detaily. Mezi největší strašáky kromě bezpečnosti patří samozřejmě možnost nákazy malárií v malarických oblastech. Ta se v JAR vyskytuje především na území Krugerova národního parku a hlavně v obdobích dešťů, na jejichž začátek se do této oblasti právě dostaneme. Kromě antimalarik, které považuji za samozřejmost je dobré udělat ještě několik preventivních opatření proti bodavému hmyzu, který malárii přenáší. Tradičním opatřením jsou dlouhé rukávy a nohavice k večeru, kdy hmyz bodá nejvíce. Dalším pravidlem je zapínání stanu minimálně na moskytiéru a také stavba stanu až před samotným spaním, aby se co nejvíce zkrátila doba, ve které se do stanu mohou komáři dostat. Kromě těchto opatření je pak dobré používat i dobrý repelent. V téhle oblasti patří k nejlepším přípravkům pro cestování do tropických zemí extrémní repelent anglické společnosti Lifesystems s názvem Expedition 100+. Ten je vyvinut speciálně pro podobné cesty a jeho vyjímečnost je především v obsahu účinné látky, tedy diethyl-m-toluamidu. Ten se u repelentů označuje jako DEET a Expedition 100+ ho obsahuje celých 95%. Repelent se aplikuje přímo na kůži nebo na oděv a jeho účinnost trvá celých 10 hodin. Pokud tedy máte v plánu cestu do oblasti, kde hrozí větší výskyt bodavého hmyzu, neváhejte a investujte do účinní obrany. 

Novinky v "expediční knihovně"

Naše expediční knihovna se v říjnu a v listopadu rozrostla o zhruba desítku knih o horolezectví, cestování, atlasy apod. Výrazně k tomu přispěla návštěva libereckého antikvariátu Fryč. Ovšem největší radost mám z přírůstků zakoupených v Kanzelsbergeru. 

Již nějakou dobu jsem pokukoval po kompletním atlasu Česka v měřítku 1:50 000 od Shocartu. Všechny mapy jsou tu jako jednotlivé listy v pořadači a nabízejí tak možnost cestovat po Česku jen s částí publikace. Už nikdy více nakupování map pro jednotlivé regiony. Jediným odrazujícím prvkem tak může být možná cena, která se pohybuje v obchodech mezi 11 až 15 stovkami.

Druhou největší novinkou je knížka Andrey Jarošové, dcery našeho nejúspěšnějšího horolezce Radka Jaroše. Kniha nese název "Hory, má panenko" a představena veřejnosti byla teprve před dvěma dny, tedy 3.11.2011 v Brně. Úryvky z knihy bylo možné již nějakou dobu sem tam číst na Radkových stránkách a dlouho jsem se na ní těšil! Pokud tedy máte chuť nahlédnout na zdolávání osmitisícovek z pohledu rodinných příslušníků horolezců, je tohle myslím jedinečná příležitost. 

Výstup na Alpspitze

První říjnový víkend nabízel velice krásné, téměř až letní počasí, a tak jsme se vypravili do Garmisch-Partenkirchenu. Výstup na vrchol Alpspitze se mnou absolvovala Mirka s Romanou. Po úmorné cestě, na které jsme skoro hodinu a půl projížděli ucpaným Mnichovem, jsme za tmy dorazili do Hammersbachu (758m). Holky se rozhodly absolvovat klasické přespání pod širákem a já oceňuji jejich odvahu. V noci padala silná rosa a teploty byly k ránu celkem nízké. 

V sobotu ráno jsme krátce před sedmou vyrazili na dlouhou cestu údolím Höllental. První zastávkou na trase je vstupní brána do soutěsky, které se říká Höllentalklamm Eingangs Hütte (1045m). Oficiální průvodci udávají čas výstupu od parkoviště 80 minut, ale holky mě tu překvapily a držely tempo, takže jsme tu byly přesně v polovičním čase. Průchod samotnou soutěskou je doslova pastvou pro oči. Já už tudy procházel tolikrát, že ji začínám vnímat jen jako součást trasy, ale věřím, že Mirce s Romanou se kombinace štol, hučící vody, vodopádů a hluboké soutěsky líbila. Asi hodinu cesty od vstupní chaty leží poslední chata na trase údolím Höllental - tzv. Höllentalangershütte (1387m). Po krátkém občerstvení ve formě výborné gulášové polévky jsme se oddělili od průvodu lezců směřujících k nejvyšší hoře Německa. Naše kroky směřovaly do části masivu mezi Zugspitze a Alpspitze, kterému se říká Matheisenkar (1900m). Tudy vede ferrata směrem na hřeben. Ferrata není technicky náročná, pohybuje se mezi obtížností B a C, na několika málo místech možná D. Její záludnost je v délce výstupu. Po zhruba 2 hodinách konečně stojíme na místě zvaném Griesskarscharte (2465m). 

Odtud k vrcholu zbývá zdolat asi 400m dlouhý nezajištěný hřeben, který chvílemi vyžaduje trochu sebezapření. Na konci hřebene už na nás čekal vrchol Alpspitze (2628m) s překrásným výhledem na Garmisch-Partenkirchen, Hammersbach a Grainau. Při dobré viditelnosti je odsud vidět i 80km vzdálený Mnichov. Pro sestup jsme zvolili cestu s názvem Alpspitz Ferrata. Ta je sice velice dobře zajištěná, nicméně slušně obtížná a namáhavá. Zde Mirka s Romanou předvedly další parádní výkon a na stanici lanovky Osterfelder Haus (2033m) stojíme už necelou hodinu po zdolání vrcholu. Do údolí pak sjíždíme lanovkou. 

Po občerstvení a malém odpočinku se vydáváme ještě k nedalekému Eibsee. Kolem panuje nádherný alpský podzim, listí je žluté a červené, padá ze stromů, slunce už dávno zašlo za okolní kopce a poslední paprsky světla barví masiv Zugspitze do červena. Lidé oblečení v bundách se procházejí po břehu jezera. Venku je asi 15°C, jezero má o pár stupňů více, maximálně však 18. Mirka s Romanou tu na břehu provádějí nutnou hygienu po namáhavém dni, čehož já využívám a jdu se koupat. Vždyť kdo může říct, že se v říjnu koupal v ledovcovém jezeře se siluetou zasněžené nejvyšší hory Německa. Před poslední nocí pod širým nebem plným hvězd to bylo nádherné osvěžení. 

Na závěr bych chtěl holkám ještě jednou pogratulovat k parádnímu výkonu a poděkovat jim za příjemnou společnost. Fotografie z našeho výstupu najdete v galerii. 

Reklama na auto

Protože se momentálně pracuje na přemístění stránek na nový server a s tím souvisí i již jednou zmiňovaná reklama na auto, tak jsem si dnes dal tu práci, nafotil jsem mercedes a dal jsem dohromady návrh, jak by reklama na autě mohla vypadat. Zítra jdu za grafikem a dotáhneme to do zdárného konce. Grafik je současně také tvůrcem mého osobního blogu a stane se nejspíš i tvůrcem nových stránek na adrese pohorach.com. Dnes tedy přináším malou ukázku toho, jak by měl základ reklamy na autě vypadat. V návrhu ještě chybí parádní siluetové postavičky horolezců, cyklistů a turistů, které mám objednané a do konce týdne snad dorazí. Příští týden už by tedy auto mělo být polepené :)

Geocaching s dětmi

V pátek jsem navštívil školu v přírodě Sklárna. V plánu bylo udělat dětem ze 3.A 1. ZŠ v Klášterci dobrodružné odpoledne ve formě hledání pokladu. K tomu účelu výborně posloužila zdejší "multina", tedy keš, k jejímž finálním souřadnicím se dá dojít zodpovězením otázek a následného výpočtu. Kolem areálu ŠVP totiž vede stejnojmenná naučná stezka. Z jejích třinácti informačních cedulí bylo nutné vyčíst informace, odpovědět na otázky a výsledná čísla sečíst dle návodu. Právě to byl úkol pro děti, které tak zábavnou formou získaly zároveň informace o zdejší přírodě. Konečný odlov jsem kvůli utajení podnikl sice jen já, ale krabička s pokladem byla představena i dětem, aby získaly povědomí o tom, co to geocaching vlastně je a jak funguje. Věřím, že mnohé z nich k této zábavné hře přemluví i rodiče a ti se s nimi budou o víkendech vydávat na všechna zajímavá místa u nás a lovit poklady. Děti během zhruba tří hodin nachodily asi 6,5 km po zdejších lesích a já je musím za celou akci pochválit. Byla to legrace. 

Reklama

Dlouhou dobu jsem uvažoval o reklamě na expediční vozítko. Současná adresa je ale příliš dlouhá. Proto jsem v týdnu pátral a nakonec se mi podařilo získat doménu Pohorach.com. Název je krátký, výstižný a zapamatovatelný. V brzké době se tedy tyto stránky přesměrují na novou doménu. Současně s tím začínám pracovat na reklamě na auto a to jak to "expediční", tak i osobní. Brzy se tu možná objeví grafické návrhy ;)

Novinky v expedici Afrika 2011

Dnes jsem měl během oběda schůzku s kamarádem, který pravidelně pořádá expediční cesty do Afriky, abychom společně zkonzultovali detaily naší listopadové cesty a objevili případné nedostatky. Díky této schůzce jsem získal kontakt na místní půjčovny automobilů, které jsou levnější, než mezinárodní společnosti a přitom nabízejí stejné služby a hlavně stejné vozy. Odpoledne se tedy neslo ve stylu kalkulací, brouzdání po internetu a dopilování posledních detailů. Tablet mě poslední dobou doprovází snad všude a každou možnou chvíli si procházím poznámky a kontroluji výpočty, doplňuji poznámky, shromažďuji další informace. 

Na příští víkend plánujeme schůzku účastníků expedice, na které doladíme všechny organizační podrobnosti.  K dnešnímu dni máme potvrzených celkem 5 účastníků a od dalších 6 očekávám odpověď v nejbližších dnech. 

Gratulace!

Německá profesionální horolezkyně Gerlinde Kaltenbrunner to dokázala! Jako první žena na světě zdolala všech čtrnáct osmitisícových vrcholů bez použití umělého kyslíku. Zdolání všech vrcholů se před ní povedlo Jihokorejce O Un-son a Španělce Edurne Pasabanové, ale obě tyto známé horolezkyně při svých výstupech využívali umělého kyslíku. Vrcholu K2, tedy druhé nejvyšší hory světa, dosáhla Gerlinde v úterý 23.8. při svém již čtvrtém pokusu o tuto horu. Nezbývá, než smeknout klobouk! 

Krátká cesta po Evropě

Ve čtvrtek 18. srpna jsme nasedli do auta a vyrazili jsme za dobrodružstvím do hor... v plánu bylo několik variant horských dobrodružství, takže jsme si sebou vezli vybavení na ferraty, ale i věci na výstup ve sněhu, tedy i mačky, cepíny, lana a goretexové oblečení a také bivakovací pytle. Počasí nám ale udělalo pořádnou čáru přes rozpočet už první den. To jsme zakotvili na noc v Garmisch-Partenkirchenu, kde jsme se vykoupali po únavné cestě v Eibsee... byl jsem tu dva týdny předtím a voda se od té doby trochu oteplila. 

Ve dvě hodiny ráno přišla do této oblasti taková bouřka, jakou jsem ještě nezažil. Blesky zasahovaly okolní kopce bez přestávky a hromobití se slívalo v jednu velkou salvu. Proudy vody byly tak silné, že jsme během chvíle leželi v 3-4cm hluboké, relativně silně proudící řece. Pan Rakoncaj věděl co dělá, když vyrobil svůj bivak s označením K2. Byl jsem v něm jako v obýváku a dovnitř se nedostala ani kapka a to ani odspodu, přestože hladina vody dosáhla 4cm. Ráno jsme tedy nasedli do auta a vydali jsme se směrem na Innsbruck. Předpověď pro původně plánovaný Grossglockner nebyla dobrá a proto padlo rozhodnutí zdolat u Innsbrucku ferratu Kaiser Max o které se říká, že je asi nejtěžší ferratovou vertikálou široko daleko. Byla to opravdu výživná stěna... dolů jsem scházel s krvavýma rukama, ale výhledy ze stěny celou tu dřinu vyrovnaly. 

Pod stěnou pak došlo ke zlomovému rozhodnutí - když má být v Alpách ošklivě, jedeme do Itálie k Lago di Garda. Teplota tu v podvečerních hodinách byla pořád 36,5°C, takže jsme se nejdříve zchladili v jezeře, koupili jsme si mapu oblasti a vydali jsme se do malého městečka Biacasa, kde jsme našli parádní místo pro spaní pod širákem. 

Ráno jsme se vydali z Biacasy na výtup na vrchol Cima Capi. Ten se vypíná do úctyhodné výšky asi 800m nad jezero Lago di Garda. Na samotný vrchol vede ferrata, která nás ale po zkušenosti s Kaiser Maxem zklamala. Celou cestu jsme se tedy ani nejistili a doslova jsme vyběhli k vrcholu podél lana. Sestupová cesta nás zavedla kolem "bivaku", tedy horské chaty, od které si můžete v Biacase pljčit klíče a přespat tu, k malému kostelíčku na svahu. Ten je asi 450m nad Biacasou a musím říct, že bych musel být hodně věřící, abych k němu vážil tenhle výšlap pravidelně. Po sestupu jsme se vydali k nedalekému Lago di Ledro a strávili jsme tu pár hodin koupáním. 

Ještě ten den jsme se zabalili a vyrazili jsme zpět do Rakouska. Tentokrát do údolí Gschnitztall, které sousedí se známějším Stubaiským údolím. Nachází se tu totiž majestátná třítisícovka Habicht. Převýšení z údolí na vrchol je asi 2200m a nepamatuji si, že bych někdy stoupal tak dlouho. Moje spálená záda mi v noci nedala spát a pak se do mě pustila zimnice. Ráno jsem nebyl vůbec ve své kůži a už po prvních výškových metrech jsem byl mokrý od hlavy k patě. bylo mi jasné, že na Habicht nevystoupím, takže jsem se od Honzy trhl a dali jsme si sraz na Innsbrucker Hütte, kde na něj po jeho výstupu počkám. Honzovi se vrchol povedl, takže já si ho schovávám do budoucna. 

Sestup zpět do údolí byl skoro stejně dlouhý jako výstup a dole jsme měli pocit, jako bychom měli v botách žhavé uhlíky. Proto jsme ze sebe scházeli oblečení a boty a zchladili jsme se v říčce, která sem stéká z ledovců. Bylo to pořádné osvěžení... voda měla totiž 11°C.

Tím naše krátká cesta napříč Evropou skončila. Máme spoustu dalších cílů na všech místech, která jsme navštívili, takže se tam zřejmě brzy zase vydáme. Fotografie z cesty si můžete prohlédnout na stránce Galerie.

Výstava fotografií na kláštereckém zámku

Ve čtvrtek odjíždíme na čtyřdenní návštěvu Rakouska. Počasí má být stálé, trocha mrazu, trocha sněhu. Během víkendu se pokusíme o výstup na nejvyšší horu Rakouska, tedy Velkého zvoníka a to hřebenem Stüdlgratt. Tento vzdušný a exponovaný hřeben ostrý jako břitva, nabízí při dobrém počasí úžasné výhledy do okolí a láká mnoho alpinistů. Pro cestu dolů se budeme zřejmě muset obrnit trpělivostí, protože nás čeká "normálka", kterou na Grossglockner vystupují davy lidí... snad je sníh odradí :)

Novinky v expedici Afrika 2011

 Expedice Afrika 2011 vzbudila celkem slušný zájem a kromě potvrzených účastníků se jich ještě několik rozmýšlí, takže se náš cestovatelský tým možná ještě rozroste o několik členů a možná i další auto. To je dobrá zpráva.

 Do konce srpna tedy vyčkáváme na poslední vyjádření, abychom začátkem září objednali letenky. Již jsem kontaktoval všechny národní parky a autopůjčovnu. V září plánujeme uskutečnění schůzky všech účastníků.

 Současně s přípravami na cestu se mi povedlo rozšířit mou cestovatelskou část knihovny o již asi sedmého průvodce Jižní Afrikou. Tentokrát od společnosti National Geographic. Toto vydavatelství mě potěšilo minulý rok svou publikací o Novém Zélandu, kterou jsme se Zdeňkem na naší cestě hojně využívali. Chystám se ze všech publikací zpracovat stručný výtah o všem, kolem čeho v listopadu pojedeme, nebo co navštívíme a ten se objeví i zde.

Nový ceník

V sekci ceník došlo k úpravě cen a to směrem dolů. Ceny jsou nyní příznivější a věřím, že si tak mnozí z Vás budou moci dovolit cestovat se mnou za víkendovým dobrodružstvím. Do hor, za trekingem, geocachingen, odpočinkem, za poznáním a na kola se vydáme společně. Všude je možnost ubytování např. v kempech nebo pod širým nebem. Pokud by Vám na jakoukoli cestu chybělo potřebné vybavení, mohu Vám ho zapůjčit.  Během týdne se zde objeví termíny plánovaných cest v srpnu a září a počet volných míst. V případě jakýchkoli dotazů mě neváhejte kontaktovat.

Nová návštěvní kniha

V pravé liště se objevil nový odkaz, kterým je "Návštěvní kniha". Tady mi můžete nechat vzkaz, postřeh, nápad, okomentovat akci, které jste se společně se mnou účastnili apod. Rád Vám tu na cokoli odpovím, poradím nebo si prostě jen popovídáme. 

Navázaná spolupráce

Stránka "Na kole" je ještě ve výstavbě, ale včera se mi povedlo domluvit spolupráci s kamarády z cyklosportu Nevix v Kadani. 

Až se tu objeví první destinace, kam bude možné se společně vydat na kolech, je to skvělá zpráva pro ty, kteří by si chtěli užít cyklostezky v Rakousku či Německu a kolo nemají, nebo je to jejich v horším technickém stavu. Za opravdu výbornou cenu je možné domluvit zapůjčení kola (výběr mezi trekingovým a klasickým horským kolem). Cyklosport Nevix v zimě navíc provozuje půjčovnu a servis lyží.

Novinky v expedici Afrika 2011

 V současné době se řeší možnost exotického ubytování v "safari stanu" v národním parku Marakele. Safari stany jsou postaveny přímo na břehu jezera, které používají jako napajedlo zdejší zvířata, jako např. sloni a nosorožci. Pokud se podaří sehnat volná místa, bude to zřejmě parádní zážitek a všichni se na něj těšíme!

Expedice Afrika 2011

V sekci expedice se objevila nová plánovaná cesta do JAR. Plánujeme také jednu cestu do Afriky v roce 2012 a jednu okružní jízdu po jižním ostrově Nového Zélandu v roce 2012 a po severním ostrově NZ v roce 2013. Všechny cesty se v sekci expedice objeví v nejbližší době. 

Letos pojedeme dvěma auty a tak máme ještě 5 volných míst. Cesta je naplánována na asi 2500km během 14 dní. Přiletíme do Joburgu (Johannesburg), odkud se vydáme do NP Pilanesberg. Tady nás v roce 2008 zastihl pořádný déšť, po kterém se nad žlutou trávou objevila duha a já se do Afriky zamiloval. 

Z Pilanesbergu se vydáme do Marakele NP. Tento park je zajímavý tím, že tábořiště není oplocené a zvířata je možné pozorovat zcela volně u nedalekého napajedla. V roce 2008 jsme tu zažili nádherné setkání s nosorožci. Z Marakele se přesuneme o asi 500km dále do Dračích hor. Zde se kromě deštných pralesů nachází i třetí největší kaňon na světě - Blyde River Canyon (v JAR můžeme najít i druhý největší kaňon na světě - Fish River Canyon). Ubytováni tu budeme v malém Panorama kempu, jehož největší předností je bazén na kraji strmé stěny kaňonu, ze kterého je do kaňonu a jeho vodopádů krásný výhled. 

Z Dračích hor se pak přesuneme do největšího a jednoho z nejstarších parků v JAR - Kruger NP. Tady strávíme několik dní v různých kempech. Přejížděním mezi nimi se bude měnit i ráz krajiny tím, jak se budeme přibližovat k obratníku kozoroha a tím i k rovníku. V roce 2008 jsme nedaleko Letaby zažili úžasné setkání s lovící lvicemi a v Sataře jsme se zúčastnili noční prohlídky. Kruger nabízí ohromné množství vyhlídek na údolí řeky a je zde možné potkat nepřeberné množství zvířat. 

Tím naše cesta skončí, ale další část JAR si necháme na rok 2012. Pokud byste se k naší výpravě chtěli připojit, neváhejte a napište mi!