Ahoj a dobrý den všem!

Je to neuvěřitelné, ale opět tu máme konec roku.
Jaký byl, to nechám na Vás, ale rozhodně bych Vám chtěl popřát spoustu zdraví, štěstí, lásky a hlavně dobrodružství v tom roce nadcházejícím a také na všech Vašich cestách! 

Všem, kteří se se mnou letos někam vydali, nebo se na to chystají v budoucnosti, bych rád poděkoval za přízeň a podporu. Moc si Vás vážím a budu rád, když Vám i nadále budu moci být k dispozici v jakékoli situaci. Ať už jen jako rádce na Vašich vlastních cestách, nebo jako průvodce, řidič a občasný kuchař na Těch mých. 

Krásné Vánoce a šťastný Nový rok!
František Červený - Pohorach.com

PS: Pokud by Vám v příštím roce zbýval nějaký ten volný čas, posílám Vám níže také krátké předběžné info o prvních plánovaných akcích na příští rok, stejně jako malý přehled největších novinek pro všechny, kteří nemají možnost sledovat profil na FB či jiný zdroj informací.
Největší novinkou bude konečně vznik nových stránek na doméně www.pohorach.com, které (jako všechny mé ostatní stránky) připravuje Petr Peti (www.strankytvorba.cz).

Přehled stěžejních akcí v roce 2013

12/2012 - 2/2013 - Přechody hor s expedičními saněmi 
Novinka mezi akcemi. K dispozici jsou dvoje expediční saně, díky kterým je možné si vyzkoušet život v království sněhu a ledu. Putování po hřebenech našich či zahraničních pohoří se saněmi v zádech. Bivakování ve sněhu, magické východy slunce v zasněžených horách a vše, co k zimnímu přechodu hor patří. Pro mnohé z nás skvělá příprava na plánované přechody ve Skandinávii.

1 - 2/2013 - Ledovcový kurz
Základní kurz pohybu na sněhu a ledu, který Vás naučí to nejdůležitější pro bezpečný pohyb po alpských ledovcích i zasněžených pláních. Jak brzdit cepínem, jak jistit sebe či skupinu kamarádů a to nejdůležitější - jak provést správně případnou záchranu z ledovcové trhliny! Jednodenní kurz Vás připraví na všechno, co by Vás mohlo v tomto zrádném terénu potkat. 

1 - 2/2013 - Přechod hřebene Malé Fatry a jiných tras na sněžnicích
Pro letošní zimu je v plánu několik jedno i vícedenních přechodů zasněžených hor na sněžnicích. Kromě několika českých pohoří se chystáme také na Malou Fatru, která je nám ze slovenských pohoří nejblíže a nabízí krásné klasické hřebenové trasy i v chladných zimních měsících.

7.2.2013 – Nový Zéland – Knihovna Děčín
Druhá přednáška pro ZOO Děčín, která volně navazuje na loňskou velice úspěšnou přednášku s názvem „Napříč JAR“. Tentokrát se zaměříme na okruh kolem Jižního ostrova Nového Zélandu. Nebudou chybět fotografie z cesty, ukázky klasických suvenýrů a výrobků a spousta informací i zábavy! Akce proběhne v prostorách knihovny.

3/2013 - Jihoafrická republika (Pilanesberg, Marakele a Kruger NP, Blyde River Canyon)
Po úspěšné listopadové cestě se opět vracíme na "místo činu". V plánu je opět Pilanesberg NP, Marakele NP a samozřejmě nemůžeme vynechat Kruger NP. Kromě toho navštívíme opět oblast Blyde River Canyonu, kde určitě navštívíme další nové vodopády a ostatní přírodní krásy této věčně zelené oblasti. Díky cestám do JAR se pomalu ale jistě rozjíždí větší projekt spojených serverů. Vše o našich cestách se můžete dozvědět na stránkách www.poafrice.com. Pokud Vás zajímají krátká videa z cest do JAR, tak je mlžete najít na www.youtube.com/poafrice. V současné době se také pracuje na stránkách www.kruger.cz, které mají za úkol přinést nejdůležitější a nejpotřebnější informace o největším a nejstarším národním parku v JAR. Práce probíhají ale ještě na stránkách www.stolovahora.cz a www.mysdobrenadeje.cz. Tyto stránky budou zaměřené na ostatní oblasti v JAR, převážně kolem Kapského města a seznámí Vás s největšími památkami a pozoruhodnostmi v okolí Kapského města, pobřeží Indického a Tichého oceánu, ale také např. s vinařstvím a kulturou v celé této oblasti atd.

Kromě březnové cesty se podle počtu zájemců chystá ještě jedna "prázdninová cesta" pro všechny, kteří jsou v listopadu, kdy jezdíme nejčastěji, zaměstnáni např. školou atd., a také možná jednu zářijovou cestu, na které se nám naskytne nejvíce příležitostí pro pozorování velryb v okolí Gansbaai nebo Hermanusu. 

4/2013 - 10/2013 - VHT a ferraty v horských oblastech Evropy
Začátek i konec sezóny přichází v jednotlivých oblastech různě a podle toho také přizpůsobíme náš letošní plán. Kromě klasických výstupů na Zugspitze a Alpspitze, které patří ke stálicícm programu se vydáme na několik cest do Rakouska a Itálie. Vyzkoušíme si klasické ferratové trasy v Dolomitech, ale také zvládneme několik klasických výstupů na vrcholky v Rakousku, Německu, Slovensku a možná i Černé Hoře a Slovinsku.

4/2013 - 10/2013 - Kurz přežití
Další z novinek v našem programu. Na víkendovou cestu po horách se vydáme jen s minimem vybavení. Během našeho putování se naučíme, jak rozdělat oheň, jak si postavit přístřešek či nouzový bivak, co jíst a z čeho vařit, jak se orientovat v přírodě a spoustu užitečných věcí pro přežití v různých situacích. To vše na vlastní kůži. 

11/2013 - Nový Zéland - Jižní ostrov
Konečně nastala ta správná chvíle pro náš návrat na jedno z nejhezčích míst naší planety - Nový Zéland. V plánu je velký okruh kolem Jižního ostrova, který jsme si na nečisto vyzkoušeli v roce 2010. Tentokrát se zkusíme trochu více zaměřit na některé oblasti a kromě všech již navštívených míst se pokusíme "objevit" i místa nová a možná ještě zajímavější!

Tak to jsou zatím hlavní body programu pro rok 2013. 

Ke všem cestám je možné se připojit, takže pokud máte zájem, stačí napsat a domluvit se. 

Kromě zmiňovaných cest se pracuje na přechodu Korsiky, chystá se poznávací cesta po Islandu, kromě JAR a NZ se v nabídce dlouhých expedičních cest objeví cesta po Patagonii a také se chystáme na několik letních i zimních cest do Skandinávie.

Je tedy snad na co se těšit!

Vybavení, které je pro Vás na mých cestách k dispozici se v tomto roce rozšířilo o několik cepínů, maček, ferratových setů, helem, sedáků a několik dalších důležitých věciček, které si díky tomu nemusíte pro jakoukoli cestu pořizovat. Kromě expedičních saní jsou také pro zimní akce k dispozici sněžnice a několik zimních spacích pytlů. 

Zima může začít

Jak jsem před nedávnem už naznačoval v článku o expedičních saních, tuto sezónu bych rád strávil na přechodech hor. Bude to  kromě toho také skvělý trénink a získávání zkušeností pro cesty po Skandinávii. 

Dlouhou dobu jsem uvažoval, pro jakou variantu saní se rozhodnout a zvítězila vlastně kolegialita. Místo originálních Fjellpulken (jejich cenu prostě nejsem v tuto chvíli ochotný akceptovat) nebo domácí výroby na základě koupených plastových saní ze zahraničí, která by mi zabrala spoustu drahocenného času a ve finále by stejně nebyla tak levná, jsem se rozhodl pořídit si saně od zmiňovaného Honzy Harnoše, který je také horským průvodcem. 

S Honzou jsme se tedy sešli na benzínce nedaleko Brna a já si od něj pořídil dvoje saně. Možná o něm ještě z mých úst (či řádků) uslyšíte, protože je to sympatický chlapík, se kterým možná ještě něco společného "uvaříme". Minimálně bych od něj rád získal pár zkušeností se stavbou ekologického domu ze slámy. 

Expediční saně jsou tedy doma a zimní přechody mohou začít. Pokud byste měli zájem se s přáteli také připojit a zkusit si pár dní na horách se saněmi, spát ve sněhu, užít si pravé zimní dobrodružství a zároveň třeba poznat nová místa, stačí jen napsat a zkusit najít volný termín. Těch ale pomalu ubývá, protože už v tuto chvíli mají saně ve svém diáři obsazené min. 4 víkendové cesty. Neváhejte tedy dlouho, vždyť žijeme v zemi, kde je potřebný sníh jen několik málo měsíců a někdy i jen týdnů v roce :)

Pro dobrodruhy

Aby toho nebylo málo, mám tu ještě jednu novinku, než se pustím do balení a odjezdu. 
Chtěli byste zkusit zimní přechod hor, spát ve sněhu, zažít opravdové dobrodružství a nemáte potřebné vybavení ani zkušenosti? Nevadí! 
Mám k dispozici dvoje kompletní expediční saně, dokážu Vám půjčit sněžnice, zimní spacáky a vše potřebné. Absolvujte přechod se mnou a vše potřebné je v ceně. Stačí Vám jen teplé oblečení, dobré boty a jeden volný víkend! :) Podrobné trasy a termíny cest prozradím po návratu, ale již v tuto chvíli mám první přihlášené zájemce. Proto neváhejte a raději napište předem, abych s Vámi případně počítal... nezbývá, než se těšit na letošní sněhovou nadílku!

Naše čtyřčlenná expedice zítra odlétá pravidelným spojem letecké společnosti Emirates do jihoafrického Johannesburgu, odkud se společně vydáme na asi 2700km dlouhou trasu mezi třemi národními parky a přírodní krásy Dračích hor a třetího největšího kaňonu na světě - Blyde River Canynonu. 

Cesty do JAR jsou spojeny s projektem, který nosím dlouhou dobu v hlavě a v současné době se mění ve skutečnost. V současné době se můžete základní informace o našich cestách dozvědět na stránkách Poafrice.com, kde najdete základní informace a mapy uskutečněných i plánovaných akcí. Na začátku prosince se tu objeví nová plánovaná cesta na přelomu února a března roce 2013. Stránky ještě projdou malou grafickou úpravou a budou doplněny ještě nějaké drobnosti a praktické věci, ale jinak už na svém místě zůstanou a grafická podoba je již konečná. 

Tyto stránky jsou tedy věnované samotným cestám. Pro případ, že byste se do JARu chtěli vydat s námi nebo bez nás a potřebujete důležité informace, vznikají současně ještě tři další stránky zaměřené na jednotlivé oblasti, kterých se dočkáte v první polovině prosince po schválení posledních změn a úprav.

Kruger.cz - stránky věnované největšímu a nejstaršímu národnímu parku na území JAR. Na těchto stránkách najdete potřebné informace k celému parku, jako např. otevírací doby, současné ceny ubytování, mapy celého parku a mapky jednotlivých kempů s jejich popisem. Naleznete tu také popisy jednotlivých oblastí a nejčastějšího výskytu zvěře v těchto oblastech. Dozvíte se současné počasí i dlouhodobé předpovědi a budete moci sledovat živý přenos z několika částí parku pomocí online webových kamer. 

Mysdrobrenadeje.cz - stránky zaměřené na Kapský poloostrov. Zde budou k dispozici informace o přírodních i historických zajímavostech kolem Mysu Dobré naděje. Představíme Vám Capepoint, Simon´s Town a spoustu dalších zajímavých míst. Dozvíte se, kam je dobré se vydat za tučňáky či velrybami. K dispozici budou informace o možnostech ubytování, půjčení auta, mapky a vše potřebné. Samozřejmostí pak jsou informace o vývoji počasí a online webové kamery.

Stolovahora.cz - stránky věnované jednomu z nejpozoruhodnějších přírodních úkazů JAR. Stolová hora je horou, na kterou ročně vystoupí nejvíce lidí na světě. Proto Vám představíme její historii i současnost, možnosti výstupu, ceny průvodců i lanovek. Současně se dozvíte informace z jejího okolí, tedy důležité info o samotném Kapském městě a okolních vinicích, zjistíte počasí a budete moci pomocí webových kamer sledovat pozoruhodnou siluetu hory v jakémkoli okamžiku dne. 

Váš zájem o Afriku je velký a jsem rád, že Vám můžu pomoci, poradit či Vám nabídnout místo na některé z mých  plánovaných cest. Děkuji Vám za to! 

Na konec bych Vás rád pozval na 7.2.2013 do knihovny v Děčíně, kde se po loňském úspěchu s přednáškou o JAR pro děčínskou ZOO uskuteční další přednáška - tentokrát o Novém Zélandu, jejíž součástí bude samozřejmě promítání fotek a spousta informací o cestě do této části světa. 

Pulky

Tuhle zimu bychom chtěli konečně pořádně otestovat pulky a to při zimním přechodu. Bude to hlavně kvůli zkušenostem před plánovaným pochodem na drsném severu. Věnuji se přípravě střídavě u asi rok a protože tím nejdůležitějším pomocníkem budou právě pulky, tak se soustředím především na ně. Vše ostatní pro zimní bivaky a pochod, tedy zimní spacák, bivak, sněžnice, lopatu a oblečení už mám otestované. 

V našich končinách je možné zakoupit zhruba dvě varianty expedičních saní. 

1. Nejkvalitnější, ale zároveň nejdražší variantou jsou saně norské značky Fjellpulken. Jejich cena se v případě kompletní sady, tedy saní, nepromokavého vaku, tažného systému a popruhů pohybuje někde mezi 15-25 tisíci za běžné modely. 

2. Druhou, podstatně levnější variantou jsou saně české výroby, které u nás nabízí Jan Harnoš. Samozřejmě se nejedná o profesionální saně, jako v případě Fjellpulken, ale i tady je kvalita na vysoké úrovni a pokud se pro podobné saně rozhodnete, určitě Vám vydrží hodně dlouho v případě, že se k nim budete aspoň trochu slušně chovat. Jejich cena je oproti prvním jmenovaným zhruba poloviční.

3. Třetí variantou je porozhlédnout se v zahraničí, kde je nabídka mnohem zajímavější. Občas tu ale bývá problém s dopravou atd. Zde bych chtěl zmínit expediční saně anglické značky Snowsled, která kromě dražší sklolaminátové verze nabízí také verzi plastovou. Ta už je cenově mnohem zajímavější. Kompletní sadu ve stejném složení jako u Fjellpulken můžete pořídit bez dopravy za cca. 350€, tedy něco málo přes 9 tisíc. Možná se Vám to zdá jako drahá náhrada za sklolaminát, ale tyto plastové saně už byly testovány na zimním Bajkalu a absolvovaly několik výprav na oba póly. 

4. Poslední uvažovatelnou variantou je oříšek pro domácí kutily, ke kterým se také s chutí řadím. Zde se dá s náklady dojít ještě mnohem níže a tudíž to bude cesta, kterou se vydá i náš zatím dvoučlenný tým. V německém internetovém obchodě Globetroter.de se dají pořídit plastové saně Paris 960 Expedition TM sled za neuvěřitelných 40€, tedy zhruba 1000 Kč. U nás se pak dá v několika internetových obchodech pořídit metráž nepromokavého materiálu nebo celtoviny za zhruba 195-300,-Kč/m2. Pokud si tedy rozumíte s vlastníma rukama a dokážete si poradit, tak si myslím, že se v této variantě vejdete do 5 tisíc se vším všudy a to už stojí za úvahu, ne? Důležité je, že pokud se Vám přeci jen stane, že saně někde prorazíte o kameny apod., tak už Vás to bude stát pokaždé jen těch 40€, což je cena více než královská.

Noční výstup na Sněžku

O víkendu jsme se vydali na putování po hřebenech Krkonoš. Krátký článek s popisem trasy a fotografiemi můžete najít na mém blogu Frantisekcerveny.cz. Samotné fotografie můžete najít i v galerii na těchto stránkách. Byl to takový 23km dlouhý trénink na plánovaný výstup na Grossglockner, na který se chystáme ještě před odletem do JAR.

Expedice JAR 2012

Složení letošní expedice už je definitivně rozhodnuto. Letos pojedeme v rovnoměrné sestavě dvou žen a dvou mužů. Letenky už jsou koupené, místa ve všech letadlech zamluvená a všechno naplánované. V současné době už se jen řeší auto, což je jen o výběru vhodného modelu a velikosti. Teploty se tu teď venku pohybují od 3 do 10°C, kdežto v JARu už se pomalu začíná blížit léto a právě nyní se teploty začínají pohybovat kolem 18 - 21°C. Už se těším do trička (nemůžu napsat, že se těším do kraťasů, protože v těch chodím i teď a tady), do svého "afrického" klobouku a hlavně na to projíždění národních parků s dalekohledem v ruce a pozorování všech těch úžasných zvířat a typů krajiny. Pokud máte chuť se k cestě do JARu připojit příště, tak klidně pište už nyní, protože mám v záloze již několik vážných zájemců a možná se tedy cesta uskuteční i příští rok. Bude jen záležet na tom, jestli se mi podaří ji zařadit někam do programu, protože na příští rok se sešlo již i několik zájemců na okruh po Novém Zélandu. 

Erární výbava

Chcete se se mnou vydat na ferraty, ledovcovou túru nebo prostě jen do hor a chybí Vám nějaké vybavení? Žádný problém. Většinu běžně potřebných věcí mám erárních. Kromě nafukovacích karimatek tak mohu posloužit turistickými cepíny, mačkami, karabinami a nově také kompletními ferratovými sety (ferratový sedák + prsní úvazek + smyce na provázání + ferratový set) doplněnými o daisy chain a karabinu pro odsednutí. K tomu mám 4 nové erární helmy Singing Rock Terra. Na zimu také chystám nákup několika párů erárních sněžnic pro túry na sněžnicích, kurzy pohybu na nich a také několikadenní zimní přechody hor. Tahle sezóna proběhla bez velkých akcí vlivem mého stěhování přes půlku republiky a změnu zaměstnání. Do konce sezóny a před odjezdem do JAR tak snad stihneme ještě vystoupit na Zugspitze a Grossglockner a možná absolvovat nějaké ferraty v okolí Garmische.  Na příští sezónu je naplánovaná větší spolupráce s Adventurecompany.cz a Aktivnídovolenou.cz, takže je rozhodně na co se těšit!

Poslední výzva k nástupu na palubu!

Rok se s rokem sešel a na pořadu dne je dokončení plánování letošní cesty do JAR, která jako každý rok proběhne v listopadu. Na tu letošní už je sice kolektiv více méně jasný, přesto máme místo pro jednoho, když se trošku uskromníme, tak možná dva spolucestovatele! Pokud byste tedy o tuto cestu měli zájem, nebo znali někoho, pro koho je JAR velkým snem, tak mě neváhejte kontaktovat! Nevím, jestli se tam dostaneme příští rok, protože se na něj plánuje spíš cesta na Nový Zéland. 

Rozhovor s Márou Holečkem

Mára Holeček se již druhý rok pokouší o výstup nejvyšší stěnou světa na Nanga Parbat. Na Youtube se s ním před několika dny objevil krátký rozhovor ;)

Volných dní na začátku července jsme využili k návštěvě Nízkých Tater a Velké Fatry. Článek o této cestě můžete najít ZDE a v galerii pak můžete najít fotografie z této cesty.

Na víkend se chystáme na takovou malou objevitelskou předsezónní cestu do Garmische. V plánu je návštěva nejvýše položené farnosti v Německu, soutěsky Partnachklamm a Höllentalkamm a také jezera Eibsee. Možná se vyvezeme i lanovkou na Zugspitze, abychom omrkli stav sněhu ve stěně, kam se za týden vydáváme na první výstup. V autě máme dvě volná místa, takže pokud byste měli zájem, tak mi napište a já Vám řeknu podrobnosti. Potřeba je jen spacák, karimatka, jídlo na víkend a nějaké kapesné. Na cestu se složíme.

Předběžně je odjezd v pátek odpoledne, návrat v neděli v podvečer. Vyzvednout se můžeme buď na trase Chomutov - Plzeň nebo na trase Turnov - Praha - Plzeň.

Dalibor Beneš o zimním přechodu Bajkalu

Dalibor Beneš letos dokázal podat neuvěřitelný výkon. Ve svých 58 letech přešel zamrzlé vody sibiřského jezera Bajkal. Jeho postup jste měli  možnost sledovat i na těchto stránkách a upřímně musím přiznat, že jsem se těšil na novinky v jeho expedičním deníku, kde s neuvěřitelnou lehkostí a vtipem glosoval své technické problémy či obtížnosti cesty. Už tehdy se zrodila myšlenka na rozhovor. Ostatně pochází ze stejného kraje jako já a navíc patří v dnešní době k malému procentu lidí, kteří si dokáží plnit své sny. 

Proč právě Bajkal? Je pro Vás osobně toto místo něčím významné?

Byl jsem na Bajkale poprvé v roce 1990, kdy jsme se psím spřežením absolvovali 300 km dlouhé putování tajgou a po ledu jezera. Již tehdy mě jezero i ta krásná zimní krajina kolem uchvátila a nasměrovala mé další aktivity. Tehdy jsem si řekl, že se musím na jezero opět podívat. Trvalo to 22 let.

Dalším motivem bylo i vlastní ego, touha si dokázat, že člověk v mém věku nemusí ještě nutně pomýšlet na nákup teplých bačkor. K cestě mě inspirovala i akce Vaška Sůry a Pavla Blažka v roce 2010, kdy přešli jezero po jeho délce. Řekl jsem si, zopakuji to, ale sám.

Místo klasických saní, které používá většina cestovatelů v podobných podmínkách, jste pro svou cestu zvolil vozík s koly. Je to výsledek nějaké osobní zkušenosti nebo co Vás k tomuto rozhodnutí vedlo?

Jsem takový technický typ, vše propočítávám a cpu do tabulek. Například jídelníček jsem měl zpracovaný do posledního Joulu a posledního gramu v excelových tabulkách. Realita je však samozřejmě vždy jiná. Vím to ze svých cest, přesto mi tato příprava před akcí, kdy člověk vymýšlí plán, navrhuje nové vybavení a sám si ho i mnohdy vyrábí, činí jisté potěšení.

Bylo to tak i s vozíkem. Spočetl jsem si, že valivý odpor je výrazně nižší než odpor smykový, ale hlavně jsem se již na své dřívější cestě na Kolymu dozvěděl o obdivuhodné Angličance Rosie Swalle. Tato žena se ve svých 57 letech rozhodla, že oběhne zeměkouli. Nechala si postavit vozík, zapřáhla se do něj a skutečně ten svět za 5 let oběhla (v Jakusku dokonce 1 noc přespávala ve stejné vesnici a rodině, jako já v roce 2010). Tak já jsem si ten vozík postavil sám, zapřáhl se do něj a přešel Bajkal.

Realita byla taková, že v místech nerovného ledu a nakupených torrů mi vozík výrazně pomohl. Na hlubším sněhu to bylo naopak, ale měl jsem možnost sejmout kola a jít dále jako se saněmi.

Sledoval jste v době vašeho putování také snahy ostatních, kteří se na jezeře pokoušeli o stejný výkon? Jak vnímáte například nevydařený pokus Pavla Blažka?

Samozřejmě jsem o jeho cestě věděl. Věděl jsem, že to je jeho náhradní cíl za neuskutečněnou cestu na severní pól. Znal jsem jeho ambiciózní plán přejít bez podpory jezero tam a zpět a při zpáteční cestě překonat rychlostní rekord R.Zahaba a K.Vallely (13 dnů). Vyráželi jsme prakticky ve stejný okamžik z jihozápadního okraje jezera a já byl rád, že se Pavel pohybuje někde poblíž. Byl pro mě docela pozitivní motivací a přiznávám se, že jsem trochu propadl touze nebo spíše iluzi si ve svém věku zazávodit. Když jsem se někde na Olchonu dozvěděl, že končí, hodně mě to mrzelo. Dokonce jsem se druhý den musel tak přemlouvat k dalšímu pochodu, že jsem vyrazil až odpoledne.

A jak to hodnotím? Jeho plán byl hodně ambiciózní, řekl bych až příliš. Já si vůbec nedovedu představit, že bych došel na severní konec jezera, obrátil se a mazal zpátky. Je to však výzva a jednou to stejně někdo opět zkusí.

V průběhu cesty jste se potýkal s několika technickými problémy, které se Vám pokaždé podařilo nějakým způsobem zvládnout. Myslíte, že tato schopnost se s problémy takříkajíc poprat, vychází ze zkušeností, povahy člověka nebo je to o silné vůli?

Technických problémů jsem měl dost. Ten největší tam, kde jsem to příliš nečekal (nefungující vařič).  Ale téměř vždy to byl důsledek mých chyb a nedůslednosti.

Mám vyzkoušeno, že když přijde problém, tak člověk nesmí propadnout panice, ono se řešení vždycky nějaké najde. Nakonec mám z Ruska zkušenost, že se vše dá opravit vázacím drátem a kladivem. Skoro si myslím, že Rusové takto dokáží opravit i elekroniku.

Většina Vašich cest se uskutečnila v zimních podmínkách. Jsou pro Vás mrazivé podmínky lepší? Na Vámi oblíbenou Sibiř se přeci dá cestovat i v létě a zajisté má také své kouzlo.

Pro mě má zimní krajina nějaký bonus navíc a zvláště zimní Sibiř, pokud možno co nejvíce na sever a východ. Když člověk putuje bezlesou tundrou, tak to mi přináší docela velké naplnění. Těžko se to

vysvětluje, je to možná ten nekonečný prostor, kde zažívám stavy, kdy se hlava oprostí od těla a začne se "toulat po hvězdách".

Zima na Sibiři má i pár kladných stránek. Nejsou komáři a v létě neprostupná krajina se dá překonat na lyžích nebo po zamrzlých řekách a zimnikách. Jinak mě je v zimě zima a z každé cesty si přivezu nějaké další omrzlinky, takže v místních poměrech začínám omrzat při 5°C nad nulou a skutečně si začínám říkat, zda to mám zapotřebí. Sibiř musí být krásná a určitě i je v létě nebo k podzimu a určitě, bude-li příležitost a síla, bych něco ještě vyzkoušel v tomto období.

Jak vnímáte trend dnešní doby, kdy zprávy a komunikace s cestovateli sledují diváci téměř v přímém přenosu? Člověk tak zajisté může získat potřebnou morální podporu, ovšem také se vystavuje nebezpečí okamžité kritiky svých případných chybných rozhodnutí a podobně. Navíc je třeba "táhnout" sebou o to více techniky. Neztrácí tím současné expedice ten pocit čistého dobrodružství a napětí, jaké vyvolávaly v dobách minulých?

U nákladných akcí, kde je nutno shánět sponzory, je to asi užitečné, protože na to sponzoři slyší. Takže v nějaké rozumné podobě asi ano. Musí se však znát míra. Jsou mi z duše odporné takové ty reality show, kdy za každým bukem hrozí obrovské nebezpečí, lidé mrznou na potkání a po zemi tečou potoky krve.

Jsou i lidé, u kterých by se dalo usuzovat, že takové to osobní zviditelnění v přímém přenosu a sledovanost je pro ně možná důležitější, než akce sama. Je to věc volby, kdo v tom umí chodit, sežene peníze a ještě uspokojí své ego. Musí se však smířit s tím, že při případném neúspěchu se na něm mnoho lidí popase. Kdo na toto masivně nepřistoupí, jezdí za své, ale je to o to více svobodnější.

Přímý přenos skutečně přináší mnoho dalších věcí navíc a v zimě také problém se získáváním energie. Člověk se pak vlastně motá jen kolem tohoto, aby technika fungovala, co říct a co napsat, jak se tvářit do kamery. Pak se docela vytrácí ten nejdůležitější smysl cesty, vnímání té krásné krajiny, kterou procházím.

Takže určitě ta všechna technika snižuje míru prožitku, ale kde sehnat odvahu se od tohoto totálně odříznout?

Kolem svých cest nerozpoutáváte velké mediální kampaně, nejste zaštítěn známými sponzory. Přemýšlel jste nad tímto způsobem financování svých cest?

Já jsem dlouho před svou cestou zvažoval, zda tu mojí cestu nějak masivněji medializovat a snažit se získat nějaké peníze. O něco jsem se snažil, ale není to jednoduché a já to spíš asi ani neumím. A tak

mi nezbývá, než celý rok šetřit a pak nějaký ten výlet uskutečnit. Možná je to tak lepší.

Plánujete v dohledné době další podobnou expedici?

Plánů je hodně, ta Sibiř je nekonečná. Sen je však jeden, zdá se již neuskutečnitelný. Mým snem je strávit s domorodým lovcem několik týdnů v zimní tajze v lovecké izbušce, klást pasti, shánět obživu, poslouchat životní příběhy. Tak snad v jiném životě, i když ani to ne, protože má žena Libuška říká, že v příštím životě budu tuleň.

Více se o Daliboru Benešovi máte možnost dozvědět na jeho stránkách www.liborbenes.webnode.cz a nebo můžete navštívit nějakou z jeho zajímavých přednášek. 

První cesty se blíží!

Na snímku vidíte dnešní počasí na vrcholu Zugspitze a hned vedle pohled na Garmisch-Partenkirchen ze stanice lanovky Kreuzeck. Sníh už opouští svahy a Höllentalangershütte už oznámila své otevření na 25. květen. To znamená, že se blíží první ferratové cesty. Letos se do Garmische podíváme nejprve příští víkend s koly a omrkneme, jak to ve stěně vypadá a hlavně, jak vypadá ledovec pro výstupy na Zugspitze. Hned víkend na to, tedy 25.-27.5. se vydáme na první letošní výstup na Zugspitze, na který už se moc těším. Děvčata se mnou minulý rok absolvovala dlouhý výstup přes Höllentalklamm a Mathaisenkar na vrchol Alpspitze a už tehdy jsme si slíbili, že se letos sejdeme na nejvyšším vrcholu masivu, tedy u zlatého křížku, který je dobře vidět na levém snímku nad boudovou lanovky. Je to nejvyšší místo celého Německa a  cesta je k němu z údolí opravdu dlouhá. O tom ostatně dobře vypovídá převýšení, které dělá celých 2200m a také čas, který je potřeba k cestě na vrchol - když se totiž vyjde z parkoviště v Hammersbachu někdy po páté ráno a celou dobu se pěkně maká, tak je možné se na vrchol dostat někdy po druhé hodině odpoledne... většinou však až tak kolem 3-4 hodiny :) Pokud nad ferratami, koly nebo VHT v této oblasti uvažujete, neváhejte mi napsat, víkendové termíny se pomalu ale jistě plní!

Další lehkovážnost turistů...

V sobotu se na ledovci pod horou Grossvenediger v Rakousku odehrála další tragédie. Šestatřicetiletý muž ze Slovenska tu zahynul v ledovcové trhlině. O život přišel patrně již během čtyřicetimetrového pádu, který absolvoval po hlavě do trhliny, která měla podle dostupných informací místy jen 30cm šířku. Navíc bylo jeho tělo zasypáno sněhem. V pondělí se záchranářům podařilo tělo vyprostit. I záchranná akce si však vybrala jednu oběť a to z řad záchranářů. 

A proč k celé téhle tragédii došlo? Samozřejmě opět kvůli lehkovážnému přístupu turistů k horám. Skupina slovenských alpinistů sestupovala z vrcholu Grossvenedigeru po ledovci a ignorovala základní pravidlo postupu v tomto terénu. Šli tedy nenavázaní. I v případě, že by neznali žádnou techniku záchrany z ledovcové trhliny, mohlo jejich kolegovi navázání zachránit život. Ledovce kolem této hory jsou vyhlášené množstvím trhlin, jejichž hloubka dosahuje mnohdy i 60m. Znám spoustu podobně "odvážných frajerů" i v mém okolí. Vždyť co na tom, že neumím sestrojit byť základní kladkostroj, nějak to přeci přejdeme... 

Pokaždé mě podobná lehkovážnost naštve. Desítky lidí pak riskují život kvůli záchranné akci. Jeden můj kamarád před zhruba rokem také skončil v trhlině. Je to zkušený horský průvodce, šel navázaný, zná veškeré techniky záchrany, umí si poradit. Přesto v trhlině visel pekelně dlouho a dnes se na lano navazuje už když vidí první sněhovou pláň připomínající ledovec. 

Novinky

Kromě toho, že přibyly nové cesty v sekci Plánované akce a mnohé další se chystají, přináším Vám dnes informační letáky ke dvěma nejoblíbenějším cestám za ferratami.
Jako první je to středně obtížný ferratový výstup na vrchol Alpspitze:

 
A samozřejmě nesmí chybět nejvyšší vrchol stejného masivu a zároveň nejvyšší hora Německa Zugspitze s náročným výstupem přes Höllentalklamm.

Alpy na kole - GAPA - Trasa č.6 - Do srdce Erstergebirge

Obtížnost: těžká
Vzdálenost: 30,9km
Délka: 4,0 hod.
Stoupání: 1070m
Klesání: 1070m

Trasa s pořadovým číslem šest je zároveň poslední trasou německé části projektu „Alpy na kole“. Šest je mé oblíbené číslo, máme tedy šest etap po šesti trasách. Vracíme se opět do sedla kola a protože už jsme pěkně rozježdění a rozhýbaní po předchozích trasách, ja tato trasa take nejdelší. Měří zhruba 31 km a čeká nás asi kilometrové převýšení. 

Celá trasa vede pohořím Erstergebirge a nabízí snad vše, co by cyklista od jízdy v Alpách mohl očekávat. Čeká nás tu trocha stoupání, romantická zákoutí mezi skálami a kopci a v závěru trasy také jeden z nejhezčích panoramatických výhledů na celou oblast Garmisch-Partenkirchenu. Z Erstergebirge je totiž vidět celé město s pozadím masivu Wetterstein a Waxenstein, tedy s vrcholy Alpspitze i Zugspitze. Po prvním stoupání přes Ersterbegalm se po relativně rovných lesních cestách přesuneme do samotného srdce pohoří Erstgebirge.  Odtud následuje parádní „singletrail“, tedy úzká stezka plná zábavy pro nadšené vlastníky horských kol, až do Gschwandtnerbaueru, odkud se začínají otevírat výhledy na pohoří Wetterstein. Podél paty hory se pak dostáváme zpátky do Partenkirchenu.

Alpy na kole - GAPA - Trasa č.5 - Od můstků do Kreuzecku

Obtížnost: střední
Vzdálenost: 11,2km
Délka: 0,5 hod.
Stoupání: 149m
Klesání: 148m

Pátá trasa je pojata jako odpočinková. Naše nohy mají v tuto chvíli našlapáno zhruba 50km na kole po horských stezkách a cyklostezkách v okolí a asi 25km po svých po zdejších kopcích. Odpočinková však také spíš v uvozovkách. Nepůjdeme totiž pěšky ani nepojedeme na kole, ale projedeme se kolem Garmische na kolečkových bruslích.

Trasa pro brusle je dlouhá zhruba 11km (celkem tam i zpět) a na této vzdálenosti kolísá o zhruba 150m v součtu převýšení, takže nás nečekají tentokrát žádné velké kopce.

Začneme opět u skokanských můstků. Odtud trasa vede podél dráhy (Zugspitzbahn, která se v Grainau mění v zubačku a pokračuje na plato pod vrchol Zugspitze) a Olympijského stadiónu. Celou dobu jsou kolem jen louky plné kvítí, koní a krav s malebnými seníky, typickými snad pro všechny alpské oblasti.

Cílem naší bruslařské trasy je stanice lanovky Kreuzek. Zde se nabízí jeden z nejůžasnějších pohledů na celý masiv. Není odtud sice vidět samotnou Zugspitze, ale zato se zde krásně rýsuje hřeben neméně pohledné Alpspitze. Zahrádka zdejší restaurace nabízí spoustu sladkých i slaných dobrot a nabídne nám chvilku odpočinku před zpáteční cestou. 

Alpy na kole - GAPA - Trasa č.4 - Wamberg a Partnachklamm

Obtížnost: střední
Vzdálenost: 13,0km
Délka: 3,5 hod.
Stoupání: 607m
Klesání: 606m

Čtrvtá trasa v okolí Garmisch-Partenkirchenu je opět pěší. Její délka je zhruba 13km a obtížností se řadí díky své délce mezi střední. Většina trasy vede bohatými lesy, ale přesto nás tu čeká mnoho zajímavých míst. 

Hned prvním takovým místem je malé horské městečko Wamberg. To je prosluslé starými domky s doškovými střechami, balkónky a starou architekturou, která jako by se tu nenechala vůbec ovlivnit pokrokem doby. Největší zajímavostí je tu ale kostel sv. Anny. Nejenže se jedná o krásnou stavbu jako takovou, ale zároveň je to nejvýše položená církevní stavba celého Německa.  Celé městečko je chráněno památkovou péčí.

Dále cesta pokračuje kopcovitou krajinou mezi lesy a loukami až do soutěsky Partnachklamm. Zde se nám naskytne možnost porovnání druhé soutešky v této oblasti se soutěskou Höllentalklamm, kterou jsme navštívili v rámci druhé plánované trasy. 

Partnachklamm je  od roku 1912 přírodní památkou. Původně sloužila k průchodu lidí za prací do hor, dřevařům, lovcům atd. S vývojem turistiky se zdejší stezky přizpůsobily turistům. Říčka Partnach si tu ve skalním podloží vyhloubila zhruba 80m hluboké koryto a také několik nádherných vodopádů a malých jezírek. Obecně se tato soutěska díky menšímu výškovému převýšení těší většímu zájmu turistů, než zmiňovaný Höllentalklamm, kam míří většinou lidé za ferratami či lezením.

Poslední část trasy pak vede podél skokanských můstků, které zde vznikly v době konání olympijských her a které jsou i v současnosti hojně využívány. 

Alpy na kole - GAPA - Trasa č.3 - Přes Pflegersee a Reschbergwiesen

Obtížnost: střední
Vzdálenost: 13,8km
Délka: 1,5 hod.
Stoupání: 276m
Klesání: 276m

Třetí plánovaná trasa je opět věnovaná cyklistice a je po dvou náročnějších dnech spíše odpočinková. Na trase je k vidění pohledné malé jezero Pflegersee a horská osada Reschbergwiesen. Tato trasa není tolik náročná a je vhodná i pro větší děti. 

Ještě před příjezdem k jezeru krátce navštívíme zříceninu hradu Werdenfels, která leží zhruba 80m nad údolím řeky Loisach a ze které je krásný výhled na Garmisch-Partenkirchen a masiv pohoří Wetterstein. 

V jezeře Plegersee je možné se osvěžit koupáním, půjčit si tu loďku nebo strávit čas odpočinku na terase zdejší restaurace. Dále trasa vede k horské osadě Reschbergwiessen, odkud se otevírají výhledy na zdejší kopcovitou krajinu a nejbližší vrchol Königstand. 

Alpy na kole - GAPA - Trasa č.2 - Soutěskou Höllentalklamm

Obtížnost: těžká

Vzdálenost: 10,9km

Délka: 5,5 hod.

Stoupání: 918m

Klesání: 917m

Druhou plánovanou trasou je fyzicky trochu namáhavý, ale jinak neuvěřitelně zajímavý výstup údolím Höllental k poslední chatě na trase – Höllentalangerhütte. 

Trasa nabízí hned dvě varianty výstupu. Klasická cesta vede přes soutěsku Höllentalklamm, kde se v údolí klidný potok Hammersbach promění v divokou horskou bystřinu s několika vodopády a turista tu prochází starými štolami. Druhou variantou je projít tento úsek po původní horské stezce o zhruba 70m výše. Ta pro změnu nabízí dech beroucí výhledy do údolí a ve své druhé polovině pak trochu adrenalinu v podobě přechodu železné lávky nad soutěskou. 

Obě trasy se pak nad soutěskou spojují a pokračují společně až k chatě. Ta je zároveň rozcestím pro horolezce, kteří se tu vydávají buď na vrchol Zugspitze nebo Alpspitze. Alpspitze tu není vidět, ale vrchol Zugspitze je dominantou výhledu od chaty. Naše cesta povede cestou vzhůru soutěskou a cestou zpět po původní horské cestě nad soutěskou. Přestože se úsek na mapě jeví jako krátká klidná vycházka, zabere průměrných 5-6 hodin. 

Alpy na kole - GAPA - Trasa č.1 - Okruh kolem Eibsee

Obtížnost: střední
Vzdálenost: 32,5km
Délka: 2-2,5 hod.
Stoupání: 672m
Klesání: 671m

Tato horská trasa vede přes překrásné hluboké lesy v okolí jezera Eibsee. Božské výhledy na ostrůvky a majestátné skály masivu Wetterstein dělají tuto trasu jedinečnou. 

Nejsou zde k překonání žádné těžké pasáže, proto je tato trasa určena i cyklistům začátečníkům či víkendovým jezdcům. Výhledy na tyrkysově modrou hladinu jezera Eibsee a dech beroucí masiv nejvyšší hory Německa Zugspitze z této trasy dělají jedinečný zážitek. 

První část trasy vede po cyklostezce uprostřed luk mezi Garmischem a městečky Hammersbach a Grainau. Obě městečka zdobí překrásná horská architektura. V Grainau pak můžeme sledovat jedinečný hřbitov s ručně vyřezávanými dřevěnými kříži. Odtud je možné naplno vychutnat velikost a majestátnost masivu kolem Zugspitze. Další část trasy vede podél zubačky, která se skrze horu dere s turisty až na plato téměř pod samotný vrchol hory. V poslední části pak čekají hluboké lesy v okolí horského jezera Eibsee. Jeho křišťálově čistou vodu předčí jen málokteré jezero v okolí. V jedné části jezera se nachází několik překrásných romantických ostrůvků. Celá scenérie je doslova magická. V batůžku pro tuto trasu nesmí samozřejmě chybět plavky. Přestože je voda jezera po celý rok znatelně chladnější, je to vždy příjemné osvěžení.

Projekt "Alpy na kole"

Dnes bych Vám rád představil projekt, jehož realizace je z mého úhlu pohledu složitější, než např. organizování expedice v JAR. Tento projekt se jmenuje "Alpy na kole" a jeho hlavním cílem je zprostředkovat pomocí sportovních a volnočasových aktivit poznání několika velice zajímavých oblastí šesti různých evropských zemí, na jejichž území se Alpy nachází. V každé z těchto oblastí strávíme zhruba jeden týden a během té doby podnikneme několik cyklistických výletů, najdeme si čas na vysokohorskou turistiku, inline brusle a také se pokusíme věnovat se geocachingu či poznávání kulturních a architektonických zajímavostí. Protože se mi podařilo získat stejnojmennou doménu, tak zároveň  vzniká i jednoduchý web věnovaný čistě informacím o tomto projektu, o jehož spuštění Vás budu snad již brzy informovat. V té době Vám také představím partnery tohoto projektu.

Co mohu prozradit již nyní je to, že se v letošním roce uskuteční první "etapa" projektu, která nás zavede pod nejvyšší horu Německa a nese pracovní název GAPA. Kromě tří cyklistických tras různých náročností je připravena také jedna trasa pro inline a dvě turistické trasy, které nás zavedou do nejzajímavějších míst v okolí. Plán celé etapy do podrobností poodhalím příště i s výškovými profily a mapkami. Myslím, že je na co se těšit!

Lezecká stěna v Akimově školičce

V sobotu jsme se s Honzou Bernáškem, jedním z pracovníků týmu Akimovy školičky, sešli pod horolezeckou stěnou školky. Přesunuli jsme sem celodenní náročná politická jednání o spolupráci, ale hlavně jsme si sem šli zalézt a pokusit se namontovat další chyty pro nové lezecké cesty.

Horolezecká stěna zde vznikla v minulém roce za významného přispění organizací SINGING ROCK, AIX a HIGH POINT. Její šířka je 8000mm a v nejvyšším bodě dosahuje výšky 5000mm. Dětskému lezci či nadšenému boulderistovi se tu nabízí nesčetné množství variant a obtížností výstupu. Od jara se zde plánují různé kurzy pro začínající lezce a rodiny s dětmi. Dále zde budou probíhat i kroužky lezení atd. Více informací  o pořádaných akcích se po jejich uveřejnění dozvíte zde nebo na stránkách Akimovy školičky, na kterou můžete najít odkaz v pravé liště. Také je možné zavolat a domluvit si lezení na tel. čísle Klubu Akimovy školičky - 605 474 117. 

Pohorach.com a Akimova školička

Datum 3. března v mnohých z Vás zajisté nevzbudí žádnou asociaci s nějakou významnou událostí. V tento den se sice v roce 1883 narodil významný český fotograf František Drtikol, v roce 1994 zemřel zpěvák Karel Kryl, v roce 1915 založil americký prezident Woodrow Wilson organizaci NACA (předchůdce NASA), v roce 1878 byla vyhlášena nezávislost Bulharska a celosvětově se slaví Den boje spisovatelů za mír, ale pro nás je to především oficiální datum zahájení spolupráce s Akimovou školičkou, která je první outdoorovou školkou v České republice. 

Zkušený tým pedagogů se tu s obdivuhodnou pílí věnuje dětem ve věku 3 až 6 ti let a snaží se vést děti ke zdravému životnímu stylu, základním morálním hodnotám a také například k ekologii. To vše v co největší míře v přirozeném prostředí přírody, kde děti získávají potřebné a cenné zkušenosti, dovednosti a poznatky formující jejich osobnost již od tohoto útlého věku. 

Od této chvíle se tedy na těchto stránkách budete moci setkávat i s informacemi o dění v této organizaci a prohlížet si obrázky ze zajímavých akcí pro děti i dospělé, případně se moci přihlásit na společně pořádané akce.  

Přednáška pro Zoo Děčín

Ve čtvrtek se v Městské knihovně v Děčíně uskutečnila má přednáška o cestě napříč JAR. Původně měla přednáška mapovat cestu v roce 2008, ale nakonec jsem se rozhodl spojit tuto cestu ještě s cestou v roce 2011 a doplnit tak některé fotografie z loňské cesty. 

Byl jsem velice potěšen počtem návštěvníků přednášky, kterých se v malém sále knihovny sešlo zhruba 30. Stejně tak mě potěšil jejich zájem během celé přednášky a především pak ve chvíli, kdy došla řada na divácké dotazy. Atmosféra byla příjemná, uvolněná a věřím, že se mi povedlo v přítomných vzbudit zájem o tuto exotickou a nesmírně zajímavou zemi a zároveň obohatit jejich znalosti o další zajímavé informace, kterých se dá na účet JAR najít nepřeberné množství. 

Zároveň bych chtěl poděkovat ing. Dagmar Floriánové a Aleně Houškové ze Zoo Děčín za projevený zájem o mou přednášku a spolupráci na její realizaci. 

Ledovcový kurz II

V sobotu 25.2.2012 se uskutečnil v pořadí již druhý letošní ledovcový kurz. Opět jsme se sešli na sněhových muldách nad Alšovkou a přestože teploměr v údolí již ráno před osmou hodinou ukazoval téměř 8°C, bylo nahoře chladno a větrno. Zimní podmínky dokreslovala namrzlá silnice, která se proměnila v zrcadlo a tak byl výjezd na Alšovku výborným adrenalinem před samotným kurzem. 

Tentokrát mezi kurzisty převládaly ženy. Nálada celého dne byla odlehčená, veselá a myslím, že jsme si užili opravdu hodně legrace. Přesto se nám povedlo probrat vše důležité od pochodu na ledovci, základních uzlů a před obědem jsme si pak ukázali sestrojení volné kladky pro záchranu z ledovcové trhliny. Po obědě v nedalekém Měděnci jsme si každý vyzkoušel sestrojení kladkostroje a pak už došlo na ostrý test. Třikrát jsem se spolehl na učenlivost kurzistů a vrhl jsem se přes hranu sněhové muldy, abych byl bez mé nápovědy a pomoci zachráněn. Třikrát byla záchrana úspěšná! 

Mám velkou radost, že se všem podařilo kurz zvládnout, nacpat si do hlavy vše potřebné a dokázat to úspěšnou záchranou. Zároveň bych rád poděkoval za tu spoustu legrace a příjemně strávený den!

Fotografie ze sobotního kurzu můžete jako vždy najít v galerii.

Přednáška v Děčíně

Již před listopadovou cestou do JAR jsem byl osloven děčínskou Zoo, zda bych v Městské knihovně v Děčíně neudělal přednášku o JAR. Chvilku jsme se nemohli shodnout na vhodném termínu, ale to se nám nyní povedlo a tak bych Vás rád pozval 1. března od 17°°hod. do Malého sálu Městské knihovny v Děčíně na přednášku o cestě napříč JAR.

Druhý termín ledovcového kurzu

V emailu se mi množí dotazy na další termín ledovcového kurzu a protože bych rád všem vyhověl, rozhodl jsem se tedy vyhlásit další termín. Druhé kolo ledovcového kurzu se uskuteční v sobotu 25. února. Podmínky, čas i program zůstávají stejné. Vaši účast mi prosím potvrďte na email info@frantisekcerveny.cz. Děkuji za Váš zájem a budu se těšit!

Ledovcový kurz

Sobotní ráno nás uvítalo sluníčkem a ráno přes okno to vypadalo skoro jak jaro. Kdyby ovšem meteostanice na pracovním stole neukazovala -15°C v údolí, což znamenalo, že nahoře na Alšovce bude ještě o kousek větší mráz. V 8 hodin ráno jsme na parkovišti u Alšovky zahájili kurz pohybu po ledovci a záchrany z ledovcové trhliny. 

Pro výuku jsme si zvolili sněhové muldy nad Alšovkou, které tu každým rokem vytvoří navátý sníh. Dosahují výšky asi 3 metrů a do doby, než začaly sluneční paprsky trochu hřát, to pro nás bylo výborné útočiště před studeným větrem a poletujícími ledovými krystalky. Čtveřice chomutovských dobrodruhů se tu se vší vervou vrhla na získávání informací a praktický nácvik mnoha horolezeckých technik. Vše jsme pro zahřátí zahájili tréninkem brzdění cepínem při pádu ve strmém sněhovém či firnovém svahu. Poté následovala série zásad pro pohyb po ledovci, způsoby navazování atd. Pak přišlo na řadu uzlování a trénink potřebných uzlů pro sestrojení volné kladky při záchraně z ledovcové trhliny. Klukům se s uzly dařilo a tak mohla přijít na řadu záchrana a samotný kladkostroj. Všichni se tak vystřídali v zachraňování. 

Po několika hodinách v mrazu jsme se vydali na vydatný oběd do hospůdky na Měděnci. Zelňačka a řízek s bramborem, to bylo to pravé zahřátí a pak hurá zpátky do sněhu. Na řadu přišel trénink jištění prvolezce a dojišťování skupinky při výstupu ve strmém svahu a poté jsme se zahřáli nácvikem sebezáchrany prusíkováním. Nakonec přišla na řadu zkouška ohněm. Navázal jsem se na konec lana a skočil klukům přes okraj muldy, aby si bez mé pomoci a rad vyzkoušeli, zda si pamatují vše, co jsme celý den cvičili. 

Zde je musím opravdu pochválit. Bez jakékoli rady a pomoci se jim podařilo kladkostroj sestavit a mě tak zdárně vytáhnout! Atmosféra celého kurzu byla uvolněná a pohodová. Klukům přeji spoustu úspěšných výstupů a přechodů hor a doufám, že i příští "kurzisté" zvládnou nácvik důležitých technik s takovou lehkostí.

Fotografie z kurzu najdete ve galerii.

Bivak na Jelení hoře

Je páteční odpoledne 27.1.2012. Původní plán je zúčastnit se nočního survival pochodu z Božího Daru do Karlových Varů, tedy slušný adrenalin. Můj pražský parťák ale nestíhá a podmínkou startu je dvojice. Věci jsou naházené kolem batohu, chuť na dobrodružství veliká, tak tedy házím všechno do auta a stejně vyrážím na hory, něco vymyslím i sám. Co takhle Jelení hora? Pořád se na ní chystám, tak proč ne v zimě na sněžnicích? A co tam rovnou přespat?! Už jsou čtyři, za chvíli bude tma... no a?! A plán je na světě. 

U hráze přehrady zastavuji auto, vyhazuji veškeré vybavení a vyrážím. Za hrází už se nedá sněhem jít a je čas nasadit sněžnice. Neplánoval jsem žádný pochod po neznámém místě, nevzal jsem si tedy navigaci. Snad tam trefím i tak. Řeknu Vám, byl to trochu oříšek. Hora je totiž až do poslední chvíle skrytá za stromy, nedá se tedy navigovat ani vizuálně. Ještě, že mám výborný orientační smysl. Pomalu se stmívá, teď půjde o čas. Proto raději posílám Hance souřadnice a ověřuji si svou pozici. Jdu správně. V 18:15 stojím u vrcholového kříže. Už je tma. Hodinky nechávám celou dobu na hůlce, abych nemátl teploměr vlastní teplotou a ten teď ukazuje -6°C.

Čelovku mám někde v batohu, ale oči se mi za pochodu přizpůsobily tmě natolik, že mi stačí odraz sněhu všude kolem. Hledám chráněné místo poblíž vrcholu a hloubím zde pohodlnou noru pro svůj bivak. Rozkládám žďárák, dávám do něj karimatku s hliníkovým povlakem a na ní samonafukovačku. To bude pro izolaci chladu od země stačit. Teď rychle vybalit spacák, schovat ho do pytle, nechat si venku jen vařič, jídlo a všechno ostatní narvat do žďáráku za hlavu. Přituhuje a je to znát, i pár minut bez rukavic znamená strašné mrznutí prstů. K večeři bude horká polévka, ta zahřeje nejvíc. Jetboil si každý chválí kvůli rychlosti vaření. Já rozpouštím sníh a v tomhle mrazu se o žádný zázrak v rychlosti nekoná. Je krátce po dvacáté hodině, když dovečeřím a přichází to nejhorší - převlékání.

Do spacáku lezu jen ve spodní vrstvě termoprádla, na nohy přicházejí péřové papuče od Pepíka Rakoncajovic, rukavice si raději nechám a na hlavu přijde kukla. Izoluje vzduch, ne oblečení a asi 60% tělesného tepla uniká hlavou, to ví asi každý. Spí se mi jako v bavlnce. V noci se probouzím asi jen dvakrát. Jednou vylézám hlavou ze žďáráku a pozoruji okolí. Fouká vítr a ten žene studenou mlhu nad mou jamkou ve sněhu. Tam venku bych teď byl opravdu nerad.

Ráno před sedmou vstávám. Teploměr ukazuje -8°C. Slunce chvilku slibuje skvělý východ, ze kterého je nakonec jen pár minut růžové oblohy a pak už nic. Vrchol Jelení hory je ale i tak nad okolní mlhou a tak si ráno užívám. Po osmé ráno jsem zabalený a jdu zpátky, pěkně po své stopě. Před devátou už opět házím věci do kufru auta a vyrážím do údolí. Jsem spokojený, adrenalinový duch dostal svou dávku. 

 Chtěli byste něco podobného absolvovat? Zkuste mi napsat a něco vymyslíme, nebo se nechte inspirovat a zkuste to také. Pro představu, co je na takové zimní bivakování třeba pro Vás mám následující řádky s vybavením, které v takovém případě používám já.
Použité vybavení:
 - sněžnice INOOK OX1
 - bivakovací pytel Sir Joseph K2
 - spací pytel JUREK Polar PL1
 - termoprádlo Craft PRO ZERO Extreme
 - kalhoty Humi SHIELD Sympatex Professional
 - bunda Humi KALMAR Sympatex Professional HigH2Out
 - boty La Sportiva Trango Alp GTX
 - lavinová lopata PIEPS Pro
 - péřové papuče Sir Joseph
 - rukavice Marmot Chute Glove GTX 
 - na několikadenní pochod stačí střední batoh. Můj nejoblíbenější je Deuter Guide 35+.
 - vařič je výhodný menší, lehký. Nejraději mám právě Jetboil Flash.
 - čelovku doporučuji raději se skrytým zásobníkem. Já využívám Coleman Exponent.