Pohorach.com a Akimova školička

Datum 3. března v mnohých z Vás zajisté nevzbudí žádnou asociaci s nějakou významnou událostí. V tento den se sice v roce 1883 narodil významný český fotograf František Drtikol, v roce 1994 zemřel zpěvák Karel Kryl, v roce 1915 založil americký prezident Woodrow Wilson organizaci NACA (předchůdce NASA), v roce 1878 byla vyhlášena nezávislost Bulharska a celosvětově se slaví Den boje spisovatelů za mír, ale pro nás je to především oficiální datum zahájení spolupráce s Akimovou školičkou, která je první outdoorovou školkou v České republice. 

Zkušený tým pedagogů se tu s obdivuhodnou pílí věnuje dětem ve věku 3 až 6 ti let a snaží se vést děti ke zdravému životnímu stylu, základním morálním hodnotám a také například k ekologii. To vše v co největší míře v přirozeném prostředí přírody, kde děti získávají potřebné a cenné zkušenosti, dovednosti a poznatky formující jejich osobnost již od tohoto útlého věku. 

Od této chvíle se tedy na těchto stránkách budete moci setkávat i s informacemi o dění v této organizaci a prohlížet si obrázky ze zajímavých akcí pro děti i dospělé, případně se moci přihlásit na společně pořádané akce.  

Přednáška pro Zoo Děčín

Ve čtvrtek se v Městské knihovně v Děčíně uskutečnila má přednáška o cestě napříč JAR. Původně měla přednáška mapovat cestu v roce 2008, ale nakonec jsem se rozhodl spojit tuto cestu ještě s cestou v roce 2011 a doplnit tak některé fotografie z loňské cesty. 

Byl jsem velice potěšen počtem návštěvníků přednášky, kterých se v malém sále knihovny sešlo zhruba 30. Stejně tak mě potěšil jejich zájem během celé přednášky a především pak ve chvíli, kdy došla řada na divácké dotazy. Atmosféra byla příjemná, uvolněná a věřím, že se mi povedlo v přítomných vzbudit zájem o tuto exotickou a nesmírně zajímavou zemi a zároveň obohatit jejich znalosti o další zajímavé informace, kterých se dá na účet JAR najít nepřeberné množství. 

Zároveň bych chtěl poděkovat ing. Dagmar Floriánové a Aleně Houškové ze Zoo Děčín za projevený zájem o mou přednášku a spolupráci na její realizaci. 

Ledovcový kurz II

V sobotu 25.2.2012 se uskutečnil v pořadí již druhý letošní ledovcový kurz. Opět jsme se sešli na sněhových muldách nad Alšovkou a přestože teploměr v údolí již ráno před osmou hodinou ukazoval téměř 8°C, bylo nahoře chladno a větrno. Zimní podmínky dokreslovala namrzlá silnice, která se proměnila v zrcadlo a tak byl výjezd na Alšovku výborným adrenalinem před samotným kurzem. 

Tentokrát mezi kurzisty převládaly ženy. Nálada celého dne byla odlehčená, veselá a myslím, že jsme si užili opravdu hodně legrace. Přesto se nám povedlo probrat vše důležité od pochodu na ledovci, základních uzlů a před obědem jsme si pak ukázali sestrojení volné kladky pro záchranu z ledovcové trhliny. Po obědě v nedalekém Měděnci jsme si každý vyzkoušel sestrojení kladkostroje a pak už došlo na ostrý test. Třikrát jsem se spolehl na učenlivost kurzistů a vrhl jsem se přes hranu sněhové muldy, abych byl bez mé nápovědy a pomoci zachráněn. Třikrát byla záchrana úspěšná! 

Mám velkou radost, že se všem podařilo kurz zvládnout, nacpat si do hlavy vše potřebné a dokázat to úspěšnou záchranou. Zároveň bych rád poděkoval za tu spoustu legrace a příjemně strávený den!

Fotografie ze sobotního kurzu můžete jako vždy najít v galerii.

Přednáška v Děčíně

Již před listopadovou cestou do JAR jsem byl osloven děčínskou Zoo, zda bych v Městské knihovně v Děčíně neudělal přednášku o JAR. Chvilku jsme se nemohli shodnout na vhodném termínu, ale to se nám nyní povedlo a tak bych Vás rád pozval 1. března od 17°°hod. do Malého sálu Městské knihovny v Děčíně na přednášku o cestě napříč JAR.

Druhý termín ledovcového kurzu

V emailu se mi množí dotazy na další termín ledovcového kurzu a protože bych rád všem vyhověl, rozhodl jsem se tedy vyhlásit další termín. Druhé kolo ledovcového kurzu se uskuteční v sobotu 25. února. Podmínky, čas i program zůstávají stejné. Vaši účast mi prosím potvrďte na email info@frantisekcerveny.cz. Děkuji za Váš zájem a budu se těšit!

Ledovcový kurz

Sobotní ráno nás uvítalo sluníčkem a ráno přes okno to vypadalo skoro jak jaro. Kdyby ovšem meteostanice na pracovním stole neukazovala -15°C v údolí, což znamenalo, že nahoře na Alšovce bude ještě o kousek větší mráz. V 8 hodin ráno jsme na parkovišti u Alšovky zahájili kurz pohybu po ledovci a záchrany z ledovcové trhliny. 

Pro výuku jsme si zvolili sněhové muldy nad Alšovkou, které tu každým rokem vytvoří navátý sníh. Dosahují výšky asi 3 metrů a do doby, než začaly sluneční paprsky trochu hřát, to pro nás bylo výborné útočiště před studeným větrem a poletujícími ledovými krystalky. Čtveřice chomutovských dobrodruhů se tu se vší vervou vrhla na získávání informací a praktický nácvik mnoha horolezeckých technik. Vše jsme pro zahřátí zahájili tréninkem brzdění cepínem při pádu ve strmém sněhovém či firnovém svahu. Poté následovala série zásad pro pohyb po ledovci, způsoby navazování atd. Pak přišlo na řadu uzlování a trénink potřebných uzlů pro sestrojení volné kladky při záchraně z ledovcové trhliny. Klukům se s uzly dařilo a tak mohla přijít na řadu záchrana a samotný kladkostroj. Všichni se tak vystřídali v zachraňování. 

Po několika hodinách v mrazu jsme se vydali na vydatný oběd do hospůdky na Měděnci. Zelňačka a řízek s bramborem, to bylo to pravé zahřátí a pak hurá zpátky do sněhu. Na řadu přišel trénink jištění prvolezce a dojišťování skupinky při výstupu ve strmém svahu a poté jsme se zahřáli nácvikem sebezáchrany prusíkováním. Nakonec přišla na řadu zkouška ohněm. Navázal jsem se na konec lana a skočil klukům přes okraj muldy, aby si bez mé pomoci a rad vyzkoušeli, zda si pamatují vše, co jsme celý den cvičili. 

Zde je musím opravdu pochválit. Bez jakékoli rady a pomoci se jim podařilo kladkostroj sestavit a mě tak zdárně vytáhnout! Atmosféra celého kurzu byla uvolněná a pohodová. Klukům přeji spoustu úspěšných výstupů a přechodů hor a doufám, že i příští "kurzisté" zvládnou nácvik důležitých technik s takovou lehkostí.

Fotografie z kurzu najdete ve galerii.

Bivak na Jelení hoře

Je páteční odpoledne 27.1.2012. Původní plán je zúčastnit se nočního survival pochodu z Božího Daru do Karlových Varů, tedy slušný adrenalin. Můj pražský parťák ale nestíhá a podmínkou startu je dvojice. Věci jsou naházené kolem batohu, chuť na dobrodružství veliká, tak tedy házím všechno do auta a stejně vyrážím na hory, něco vymyslím i sám. Co takhle Jelení hora? Pořád se na ní chystám, tak proč ne v zimě na sněžnicích? A co tam rovnou přespat?! Už jsou čtyři, za chvíli bude tma... no a?! A plán je na světě. 

U hráze přehrady zastavuji auto, vyhazuji veškeré vybavení a vyrážím. Za hrází už se nedá sněhem jít a je čas nasadit sněžnice. Neplánoval jsem žádný pochod po neznámém místě, nevzal jsem si tedy navigaci. Snad tam trefím i tak. Řeknu Vám, byl to trochu oříšek. Hora je totiž až do poslední chvíle skrytá za stromy, nedá se tedy navigovat ani vizuálně. Ještě, že mám výborný orientační smysl. Pomalu se stmívá, teď půjde o čas. Proto raději posílám Hance souřadnice a ověřuji si svou pozici. Jdu správně. V 18:15 stojím u vrcholového kříže. Už je tma. Hodinky nechávám celou dobu na hůlce, abych nemátl teploměr vlastní teplotou a ten teď ukazuje -6°C.

Čelovku mám někde v batohu, ale oči se mi za pochodu přizpůsobily tmě natolik, že mi stačí odraz sněhu všude kolem. Hledám chráněné místo poblíž vrcholu a hloubím zde pohodlnou noru pro svůj bivak. Rozkládám žďárák, dávám do něj karimatku s hliníkovým povlakem a na ní samonafukovačku. To bude pro izolaci chladu od země stačit. Teď rychle vybalit spacák, schovat ho do pytle, nechat si venku jen vařič, jídlo a všechno ostatní narvat do žďáráku za hlavu. Přituhuje a je to znát, i pár minut bez rukavic znamená strašné mrznutí prstů. K večeři bude horká polévka, ta zahřeje nejvíc. Jetboil si každý chválí kvůli rychlosti vaření. Já rozpouštím sníh a v tomhle mrazu se o žádný zázrak v rychlosti nekoná. Je krátce po dvacáté hodině, když dovečeřím a přichází to nejhorší - převlékání.

Do spacáku lezu jen ve spodní vrstvě termoprádla, na nohy přicházejí péřové papuče od Pepíka Rakoncajovic, rukavice si raději nechám a na hlavu přijde kukla. Izoluje vzduch, ne oblečení a asi 60% tělesného tepla uniká hlavou, to ví asi každý. Spí se mi jako v bavlnce. V noci se probouzím asi jen dvakrát. Jednou vylézám hlavou ze žďáráku a pozoruji okolí. Fouká vítr a ten žene studenou mlhu nad mou jamkou ve sněhu. Tam venku bych teď byl opravdu nerad.

Ráno před sedmou vstávám. Teploměr ukazuje -8°C. Slunce chvilku slibuje skvělý východ, ze kterého je nakonec jen pár minut růžové oblohy a pak už nic. Vrchol Jelení hory je ale i tak nad okolní mlhou a tak si ráno užívám. Po osmé ráno jsem zabalený a jdu zpátky, pěkně po své stopě. Před devátou už opět házím věci do kufru auta a vyrážím do údolí. Jsem spokojený, adrenalinový duch dostal svou dávku. 

 Chtěli byste něco podobného absolvovat? Zkuste mi napsat a něco vymyslíme, nebo se nechte inspirovat a zkuste to také. Pro představu, co je na takové zimní bivakování třeba pro Vás mám následující řádky s vybavením, které v takovém případě používám já.
Použité vybavení:
 - sněžnice INOOK OX1
 - bivakovací pytel Sir Joseph K2
 - spací pytel JUREK Polar PL1
 - termoprádlo Craft PRO ZERO Extreme
 - kalhoty Humi SHIELD Sympatex Professional
 - bunda Humi KALMAR Sympatex Professional HigH2Out
 - boty La Sportiva Trango Alp GTX
 - lavinová lopata PIEPS Pro
 - péřové papuče Sir Joseph
 - rukavice Marmot Chute Glove GTX 
 - na několikadenní pochod stačí střední batoh. Můj nejoblíbenější je Deuter Guide 35+.
 - vařič je výhodný menší, lehký. Nejraději mám právě Jetboil Flash.
 - čelovku doporučuji raději se skrytým zásobníkem. Já využívám Coleman Exponent.