Krušné hory

Za horami většinou vyrážím do zahraničí. Hned "za domem" ale mám také hory - totiž Krušné hory. Jejich vrcholky jsou proti všem ostatním horám v Evropě spíš takovou zvlněnou rovinou, ale v období, jaké je nyní, tedy v mlze a inverzi, jsou i ty naše nízké Krušné hory dobrým útočištěm pro setkání se slunečními paprsky. Celé Krušné hory jsme před několika lety s přáteli prošli od začátku do konce na etapy rozdělené do několika let. Znám tu tedy spoustu zajímavých míst, míst k táboření apod. Z nedělního útěku za sluncem také přináším pár snímků. V současné době jsou již sesumírované plány na zimní přechod části Krušných hor se vším, co s tím souvisí, tedy se spaním ve sněhu, nácvikem různých jistících technik při pochodu ve firnu a na sněhových svazích,  nácvik chůze po pomyslném ledovci, přežití v nouzových podmínkách apod. Tedy technik, které je dobré ovládat před vstupem do těch vysokých  zimních hor. Máte se na co těšit! 

  

Afrika se blíží, strach z malárie roste :)

Za čtrnáct dní se naše malá skupinka vydá za expedicí Afrika 2011 do JAR. Vybavení se dává dohromady a ladí se poslední detaily. Mezi největší strašáky kromě bezpečnosti patří samozřejmě možnost nákazy malárií v malarických oblastech. Ta se v JAR vyskytuje především na území Krugerova národního parku a hlavně v obdobích dešťů, na jejichž začátek se do této oblasti právě dostaneme. Kromě antimalarik, které považuji za samozřejmost je dobré udělat ještě několik preventivních opatření proti bodavému hmyzu, který malárii přenáší. Tradičním opatřením jsou dlouhé rukávy a nohavice k večeru, kdy hmyz bodá nejvíce. Dalším pravidlem je zapínání stanu minimálně na moskytiéru a také stavba stanu až před samotným spaním, aby se co nejvíce zkrátila doba, ve které se do stanu mohou komáři dostat. Kromě těchto opatření je pak dobré používat i dobrý repelent. V téhle oblasti patří k nejlepším přípravkům pro cestování do tropických zemí extrémní repelent anglické společnosti Lifesystems s názvem Expedition 100+. Ten je vyvinut speciálně pro podobné cesty a jeho vyjímečnost je především v obsahu účinné látky, tedy diethyl-m-toluamidu. Ten se u repelentů označuje jako DEET a Expedition 100+ ho obsahuje celých 95%. Repelent se aplikuje přímo na kůži nebo na oděv a jeho účinnost trvá celých 10 hodin. Pokud tedy máte v plánu cestu do oblasti, kde hrozí větší výskyt bodavého hmyzu, neváhejte a investujte do účinní obrany. 

Novinky v "expediční knihovně"

Naše expediční knihovna se v říjnu a v listopadu rozrostla o zhruba desítku knih o horolezectví, cestování, atlasy apod. Výrazně k tomu přispěla návštěva libereckého antikvariátu Fryč. Ovšem největší radost mám z přírůstků zakoupených v Kanzelsbergeru. 

Již nějakou dobu jsem pokukoval po kompletním atlasu Česka v měřítku 1:50 000 od Shocartu. Všechny mapy jsou tu jako jednotlivé listy v pořadači a nabízejí tak možnost cestovat po Česku jen s částí publikace. Už nikdy více nakupování map pro jednotlivé regiony. Jediným odrazujícím prvkem tak může být možná cena, která se pohybuje v obchodech mezi 11 až 15 stovkami.

Druhou největší novinkou je knížka Andrey Jarošové, dcery našeho nejúspěšnějšího horolezce Radka Jaroše. Kniha nese název "Hory, má panenko" a představena veřejnosti byla teprve před dvěma dny, tedy 3.11.2011 v Brně. Úryvky z knihy bylo možné již nějakou dobu sem tam číst na Radkových stránkách a dlouho jsem se na ní těšil! Pokud tedy máte chuť nahlédnout na zdolávání osmitisícovek z pohledu rodinných příslušníků horolezců, je tohle myslím jedinečná příležitost. 

Výstup na Alpspitze

První říjnový víkend nabízel velice krásné, téměř až letní počasí, a tak jsme se vypravili do Garmisch-Partenkirchenu. Výstup na vrchol Alpspitze se mnou absolvovala Mirka s Romanou. Po úmorné cestě, na které jsme skoro hodinu a půl projížděli ucpaným Mnichovem, jsme za tmy dorazili do Hammersbachu (758m). Holky se rozhodly absolvovat klasické přespání pod širákem a já oceňuji jejich odvahu. V noci padala silná rosa a teploty byly k ránu celkem nízké. 

V sobotu ráno jsme krátce před sedmou vyrazili na dlouhou cestu údolím Höllental. První zastávkou na trase je vstupní brána do soutěsky, které se říká Höllentalklamm Eingangs Hütte (1045m). Oficiální průvodci udávají čas výstupu od parkoviště 80 minut, ale holky mě tu překvapily a držely tempo, takže jsme tu byly přesně v polovičním čase. Průchod samotnou soutěskou je doslova pastvou pro oči. Já už tudy procházel tolikrát, že ji začínám vnímat jen jako součást trasy, ale věřím, že Mirce s Romanou se kombinace štol, hučící vody, vodopádů a hluboké soutěsky líbila. Asi hodinu cesty od vstupní chaty leží poslední chata na trase údolím Höllental - tzv. Höllentalangershütte (1387m). Po krátkém občerstvení ve formě výborné gulášové polévky jsme se oddělili od průvodu lezců směřujících k nejvyšší hoře Německa. Naše kroky směřovaly do části masivu mezi Zugspitze a Alpspitze, kterému se říká Matheisenkar (1900m). Tudy vede ferrata směrem na hřeben. Ferrata není technicky náročná, pohybuje se mezi obtížností B a C, na několika málo místech možná D. Její záludnost je v délce výstupu. Po zhruba 2 hodinách konečně stojíme na místě zvaném Griesskarscharte (2465m). 

Odtud k vrcholu zbývá zdolat asi 400m dlouhý nezajištěný hřeben, který chvílemi vyžaduje trochu sebezapření. Na konci hřebene už na nás čekal vrchol Alpspitze (2628m) s překrásným výhledem na Garmisch-Partenkirchen, Hammersbach a Grainau. Při dobré viditelnosti je odsud vidět i 80km vzdálený Mnichov. Pro sestup jsme zvolili cestu s názvem Alpspitz Ferrata. Ta je sice velice dobře zajištěná, nicméně slušně obtížná a namáhavá. Zde Mirka s Romanou předvedly další parádní výkon a na stanici lanovky Osterfelder Haus (2033m) stojíme už necelou hodinu po zdolání vrcholu. Do údolí pak sjíždíme lanovkou. 

Po občerstvení a malém odpočinku se vydáváme ještě k nedalekému Eibsee. Kolem panuje nádherný alpský podzim, listí je žluté a červené, padá ze stromů, slunce už dávno zašlo za okolní kopce a poslední paprsky světla barví masiv Zugspitze do červena. Lidé oblečení v bundách se procházejí po břehu jezera. Venku je asi 15°C, jezero má o pár stupňů více, maximálně však 18. Mirka s Romanou tu na břehu provádějí nutnou hygienu po namáhavém dni, čehož já využívám a jdu se koupat. Vždyť kdo může říct, že se v říjnu koupal v ledovcovém jezeře se siluetou zasněžené nejvyšší hory Německa. Před poslední nocí pod širým nebem plným hvězd to bylo nádherné osvěžení. 

Na závěr bych chtěl holkám ještě jednou pogratulovat k parádnímu výkonu a poděkovat jim za příjemnou společnost. Fotografie z našeho výstupu najdete v galerii. 

Reklama na auto

Protože se momentálně pracuje na přemístění stránek na nový server a s tím souvisí i již jednou zmiňovaná reklama na auto, tak jsem si dnes dal tu práci, nafotil jsem mercedes a dal jsem dohromady návrh, jak by reklama na autě mohla vypadat. Zítra jdu za grafikem a dotáhneme to do zdárného konce. Grafik je současně také tvůrcem mého osobního blogu a stane se nejspíš i tvůrcem nových stránek na adrese pohorach.com. Dnes tedy přináším malou ukázku toho, jak by měl základ reklamy na autě vypadat. V návrhu ještě chybí parádní siluetové postavičky horolezců, cyklistů a turistů, které mám objednané a do konce týdne snad dorazí. Příští týden už by tedy auto mělo být polepené :)

Geocaching s dětmi

V pátek jsem navštívil školu v přírodě Sklárna. V plánu bylo udělat dětem ze 3.A 1. ZŠ v Klášterci dobrodružné odpoledne ve formě hledání pokladu. K tomu účelu výborně posloužila zdejší "multina", tedy keš, k jejímž finálním souřadnicím se dá dojít zodpovězením otázek a následného výpočtu. Kolem areálu ŠVP totiž vede stejnojmenná naučná stezka. Z jejích třinácti informačních cedulí bylo nutné vyčíst informace, odpovědět na otázky a výsledná čísla sečíst dle návodu. Právě to byl úkol pro děti, které tak zábavnou formou získaly zároveň informace o zdejší přírodě. Konečný odlov jsem kvůli utajení podnikl sice jen já, ale krabička s pokladem byla představena i dětem, aby získaly povědomí o tom, co to geocaching vlastně je a jak funguje. Věřím, že mnohé z nich k této zábavné hře přemluví i rodiče a ti se s nimi budou o víkendech vydávat na všechna zajímavá místa u nás a lovit poklady. Děti během zhruba tří hodin nachodily asi 6,5 km po zdejších lesích a já je musím za celou akci pochválit. Byla to legrace. 

Reklama

Dlouhou dobu jsem uvažoval o reklamě na expediční vozítko. Současná adresa je ale příliš dlouhá. Proto jsem v týdnu pátral a nakonec se mi podařilo získat doménu Pohorach.com. Název je krátký, výstižný a zapamatovatelný. V brzké době se tedy tyto stránky přesměrují na novou doménu. Současně s tím začínám pracovat na reklamě na auto a to jak to "expediční", tak i osobní. Brzy se tu možná objeví grafické návrhy ;)